Autonomie krypta

Autonomie krypta

Dnes zmizí všechny vaše nejasnosti ohledně autonomity (samostatného chodu) blockchainu i krypta obecně a pochopíte, jak je možné, že funguje jeho protokol ve zcela neomezeném spektru účastníků. Tento článek výrazně nedoporučuji pokročilým čtenářům, protože by jim zamotal hlavu.

Zdroj: https://www.iconfinder.com/icons/3435696/alpha_autonomous_machine_robot_robotic_technology_version_icon

Úvodem

Vůbec formulovat tento druh nejasností se ukazuje jako velmi obtížné. Poprvé jsem to pocítil, když jsem se pokoušel vysvětlit moderní kryptografii (konkrétně na Bitcoinu) svému příbuznému. Povídáte o konsensu, těžení, hashování, ale jim se stejně něco nezdá. A je několik věcí, které se v tom pořád dokola opakují (předpokládám, že chápete blockchain a elektronický podpis).

Nejasnosti kolem spolehlivosti blockchainu

Řád v chaosu

  1. Dotyčná osoba se snaží na blockchain nahlížet klasickým institucionárním stylem a je překvapena, ba i zklamána z toho, že nemá centrum. To si totiž neumí představit (především pak dohodu mezi neznámými lidmi s odlišnými motivacemi).

Tento problém tkví v neschopnosti si představit, jak může fungovat něco, kde jsou pravidla hry v rukou úplně všech hráčů (zejména při používání stejného protokolu, na němž Bitcoin běží).

Osoba chápe, že práci schovanou za potvrzeným blokem nelze zfalšovat, ale už nechápe mechanismus placení. Neustále má nutkání se ptát, kdo zaručí, že po prokázání podpisu se Bitcoiny skutečně a dle programu převedou na jinou adresu, resp. jak je možné, že v síti, kde je všechno de facto dobrovolné, vůbec něco funguje.

S placením v Bitcoinu se věc má tak, že ostatní uzly používají stejný protokol, který respektuje mechanismus na placení a uzná převod prostředků. Ale celý proces nezávisí pouze a čistě na nějakém uznávání, aby to fungovalo.

Ukázkou budiž fakt, že vlastnictví adresy lze naprosto jednoznačně a matematicky dokázat bez použití lidského faktoru. Když zkrátka neuznávám, že vám adresa patří, tak z ní peníze stejně neukradnu (přesněji řečeno mohl bych si je připsat a vám dát nulu, ale matematický důkaz by tvrdil něco jiného), protože neznám privátní klíč a protože ani nemám šanci ho někde na síti zachytit. Ten přece nikdy nepřijde se sítí do kontaktu.

Bitcoin mi jednoznačně řekne, že bych si měl do lokální účetní knihy napsat, že např. Alice poslala Bobovi 1 BTC, i když je samozřejmě na mě, jestli si to tak napíšu. Důkaz je nevyvratitelný, rozhodnutí v podstatě dobrovolné. Podobně těžení.

Důkaz je nevyvratitelný, rozhodnutí v podstatě dobrovolné.

A to je vlastně odpověď na otázku, jak může fungovat něco, kde jsou pravidla de facto v rukou všech hráčů – prostě se nadefinují zcela jednoznačně (law-in-code – právo v počítačovém kódu).

Ale co důvěra ve třetí stranu?

Když říkám, že v rukou všech hráčů, stejně nemám na mysli, že by byla víra, která rozhodne o osudu vašeho majetku nebo digitálních mincí, byla pouze distribuována a vy tedy museli věřit jakési „distribuované autoritě“.

Příklad bez blockchainu

Dám krásný příklad – Váš dům je elektronický majetek a neexistuje nic jako blockchain, na němž se všichni shodnou. Dům je napojen na smyšlený internetový port s číslem 12345, kde naslouchá data posílaná po síti. Dům vždy při vašem příchodu vyžaduje platný elektronický podpis.

Po prvním vlastníkovi – po vás – má číslo svého tokenu a váš kryptografický veřejný klíč ručně vepsán do svého kódu při výrobě. Pokud ho někomu prodáte, ověříte to podpisem. Dům poté požaduje podpis soukromým klíčem, který koresponduje s veřejným od nového majitele (úplně stejně jako P2PKH skript). Tato transakce je vyslána na porty 12345, několikanásobně, kde se podobných transakcí objevují tisíce. Dům si vždy stáhne jen ty se svým číslem, čímž „vystopuje“ vlastní historii a nejnovějšího vlastníka zcela bez nutnosti mít nějaký blockchain.

Blockchain by ani nikdy nezajistil, že se transakce k tomu opravdu skrze port 12345 dostane. Všimněte si, že blockchain nepotřebujeme, protože nic neplatíme a nemusíme řešit problém, že všechno digitální lze zkopírovat (včetně peněz).

Co jsem ale tímto zjednodušeným příkladem chtěl říct především, byl fakt, že i kdyby ostatní lidé transakce sebelíp falšovali, nikdy se jim nepodaří vám dům jako chytrý majetek ukradnout, protože to na nich jednoduše nezávisí.

Dohled nad chybami

  1. Když síť závisí na lidech, tak jak přes ní můžu mít v pokročilých implementacích (Ethereum a chytré kontrakty) neoperujících pouze s penězi, ale chytrým majetkem, jistotu, že neodsouhlasili nějakou chybu?

Vše de facto opravdu záleží pouze na účastnících sítě. Kryptografie nikomu nezaručuje, že se všechny uzly budou chovat podle protokolu a měnit svou lokální verzi účetní knihy (bilanci) vždy, když někdo prokáže vlastnictví adresy. Kryptografie je jen nástroj, jak určit naprosto jednoznačná pravidla protokolu. Sama o sobě nedokáže lidi přimět, aby se jimi řídili. Kryptografie je jen nástroj.

Pokud máte plného klienta (program, který si nahrajete na počítač, jež se stane novým síťovým uzlem) dané decentralizované sítě, třeba Etherea, tak jste schopni dohlížet nad vším od vysílání (datových – ne peněžních) transakcí, přes jejich zahrnutí do bloku až po napojení na blockchain. Můžete vlastnoručně (tzn. vlastním počítačem, naprosto bez ohledu na to, co tvrdí lidé venku) kontrolovat, zda se vše děje přesně podle protokolu. Proto je mimochodem nesmysl tvrdit, že vše závisí na těžařích. Nezávisí. Pokud někdo vytvoří chybu, vás se potom nedotkne.

Navždy single

  1. To můžu ale jednou skončit jako osamělý jezdec.

Můžete. Ale u sebe budete mít vše správně.

Stejně se to dá obelstít

  1. Stejně to celé nechápu. Vždyť data, co přijme váš počítač, se dají všechna zfalšovat.

Navazuje na příklad s domem na konci prvního bodu. Když máte pomocí klienta pod kontrolou plnění podmínek protokolu od transakcí až po bloky, musíte chybu vidět. A co když nevidíte to, co se na síti doopravdy děje, ale někdo vás klame? No, existuje něco jako záruka práce a princip bitcoinové adresy přece.

S adresou vysíláte i mechanismus na autorizaci přístupu do ní a útočník tyto dvě funkce nemůže za žádných okolností separovat.

Nemá smysl bránit v odvysílání založení nové adresy do sítě nebo vysílaná data měnit, protože v obou případech útočník peníze stejně neukradne. Proč? Protože adresa je zároveň velmi zjednodušeně řečeno i veřejný klíč asymetrické kryptografie, který ověří elektronický podpis potřebný k manipulaci s prostředky. Geniální – s adresou vysíláte i mechanismus na autorizaci přístupu do ní a útočník tyto dvě funkce nemůže za žádných okolností separovat. To byl princip bitcoinové adresy.

Teď k záruce práce. Zobrazovaným datům věříme přece podle toho, kolik výpočetní práce je potvrzuje. A práci nejde nahradit, oklamat nebo neudělat.

Závěr

Přeji klidný a příjemný decentralizovaný zbytek dne ?.

Sdílet příspěvek

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..