Chytré kontrakty – jistina

Tento článek se týká problému férové výměny. Ještě jsem totiž nemluvil o obecnějších možnostech chytrých kontraktů jako nezávislých držitelů jistiny smluvních stran.

Zdroj: https://davidould.net/the-deep-thirst-for-justice/

Chytrý kontrakt (smart contract) je smlouva, jejíž znění musí být ověřeno ještě před přistoupením na její podmínky, aby neexistovala žádná důvěra v další stranu. Jdete do automatu a koupíte si kafe. Nevíte, jaký je zdrojový kód programu, který vás obsloužil – de facto na automat prostě spoléháte.

V blockchainu, který bude nyní fungovat jako veřejná smluvní kniha, uvidí zdrojový kód programu všichni a všichni také dohlédnou na to, že bude náležitě proveden a že ho nikdo v jeho průběhu nepozmění. Ukážeme si.

Veřejné financování

Veřejné financování, třeba crowdfunding, je způsob, jak zafinancovat (tzn. zaplatit) dobrý nápad, aby se rozjel. Tuto službu provozuje např. Kickstarter, Fundlift, HitHit nebo Startovač. Spočívá ve vyhlášení veřejné finanční sbírky. Nasbírané prostředky se autorovi pošlou jen tehdy, kdy dosáhnou 100 a více procent původního cíle. Ale, autor musí spoléhat na službu, že mu je skutečně pošle.

Místo ní ale může využít chytrý kontrakt. Představte si ho jako matematickou podmínku. Lidé pošlou peníze na veřejnou adresu (do veřejné peněženky), která jim je v případě částečného dosažení finančního cíle pošle zpět. Protože je smlouva uložena v blockchainu, tak od chvíle, kdy je vytvořena, ji nemůže nikdo změnit. Všichni uživatelé (spíše síťové uzly) ji mají už zapsanou.

Takže program pro podmínku nemůže nikdo ze zúčastněných stran změnit ve svůj prospěch, to by se analogicky rovnalo zásahu do transakční historie a vytvoření blockchainové slepé větve. Tzn. pozměněná verze by nebyla uznána.

Kdyby si autor chtěl prostředky vyzvednout dříve, než dosáhne úplného zafinancování, jeho akce by byla invalidní. A kdo to zajistí? Síť. Síť uvidí (protože ona musí vidět, jinak by jeho akce neplatila, protože by jí neměl nikdo zapsanou), že si vzal prostředky, i když nebyl splněn cíl, a proto jeho transakci nikdo nezapíše (to je to samovymáhání).

Smlouva o prodeji a jistina

Podobným způsobem může probíhat následující smlouva. Oba účastnící „vloží do banku“, tj. na autonomní adresu, určitou jistinu. Pokud oba později potvrdí, že byla smlouva vykonána, jistina jim bude navrácena (díky chytrému transakčnímu programu, tzv. skriptu).

Znění smlouvy je „pán A doručí pánovi B nový notebook“. Jak moc může pán „A“ důvěřovat pánovi „B“, že doručení potvrdí? A naopak – jak moc může pán B důvěřovat pánovi A, že notebook pošle? No, můžou si důvěřovat tak moc, jak velká je jistina, tj. její výše určuje míru důvěry. Pokud nebude smlouva jednou ze stran dodržena nebo pokud např. vyprší časový limit (to vše lze do chytrého kontraktu naprogramovat), může jistina propadnout, může jí získat první těžař atd. – to je zkrátka už otázka transakčního skriptu. Důležité je, že těm dvěma propadla nebo se uzamkla.

Dokazovat doručení je příliš ošemetné.

Samozřejmě, platí to jen tehdy, kdy je hodnota jistiny vyšší než hodnota notebooku. Smlouva o prodeji se po vzoru chytrých kontraktů nyní stává samovymáhající. Vůbec se neřeší, jestli notebook skutečně dorazil – dokazovat doručení je příliš ošemetné. Mnohem lepší je motivovat obě strany, aby nelhaly. Podívejme se na to pod drobnohledem.

  • Jestliže mi notebook dorazí, odesílatel potvrdí, že ho odeslal, ale já zapřu, že jsem ho dostal, je úplně jedno, kdo z nás lže. Nyní nedostane jistinu ani on ani já. Je mi úplně jedno, že ji nedostal on – ale vadí mi, že jsem ji nedostal já. Kdybych chtěl ostatní okrádat tím, že nebudu dodržovat smlouvy, vždy přijdu přesně o tolik peněz, o kolik přišla druhá strana. Ideální stav? Oba potvrdí svou akci – on odeslal, já přijal. Potenciální zloděj tak bude v konečném důsledku okrádat sebe přesně tak moc, jako druhého, což je dostatečnou motivací vůbec nepodvádět.

Ale, ne tak úplně. Může mít ten notebook. Mějme však na paměti, že je stále ve ztrátě – sice menší než prodejce, ale pořád ve ztrátě. Proto je důležité, aby hodnota jistiny byla vyšší než hodnota notebooku. Tento systém odstraňuje nutnost jakéhokoliv soudu. Nikdo neřeší, proč pán „A“ neodeslal notebook v dohodnutém čase.

Potenciální zloděj tak bude v konečném důsledku okrádat sebe přesně tak moc, jako druhého, což je dostatečnou motivací vůbec nepodvádět.

*Nemusí zrovna přesně tak moc – platí pro případ korporace-individualita (pro korporaci je třeba nastavit vyšší jistinu, dále níže).

Ještě upozorním, že velikost jistiny může být nepoměrná o tu část, kolik stojí notebook, čímž se potenciální ztráty zcela vyrovnají.

V praxi by podobný kontrakt, kdy je jistina dražší než předmět smlouvy, byl nemožný, protože svěřit nějaké třetí straně, kterou v našem případě zastává veřejná smluvní kniha a blockchain, je nebezpečné. Kontrakt je vlastně distribuovaná nezávislá organizace a blockchain je virtuální stroj, který umožňuje její chod.

Skripty

Teď to bylo hodně zjednodušené. Obě strany jsou nuceny ve svůj vlastní prospěch nelhat. Časový zámek založený na odpočítávání délky blockchainu (o něm tady na Splinteru ještě hodně uslyšíte) činí smlouvu navíc časově omezenou, čímž lze naprogramovat třeba i určitou formu hypotéky nebo půjčky, která v případě nedodržení splátkové doby přesune kryptografický token od domu dlužníka tak, že jeho chytrý majetek bude uzamčený ne na jeho klíč, ale na klíč nového poskytovatele půjčených peněz dle přesunu tokenu v nějaké např. kryptoměnové síti.

To je důležité si uvědomit, protože se nepřesouvá „klíč“ – kontrakt má de facto dlužníkův revers aktivovatelný vypršeným časem a nezaplacenou splátkou, dlužníkova část kontraktu tedy v případě potíží provede regulérní transakci a odešle token na adresu společnosti.

Co to pak znamená? Nejvíce zjednodušeně, chytrý majetek sleduje, která adresa v blockchainu si jeho token přivlastnila, a poté vyžaduje ke svému odemčení (domovní dveře, garáž, kuchyň, prostě všechno) podpis, který musí s adresou (resp. veřejným kryptografickým klíčem) souhlasit. Nebudu teď řešit problematiku použití síly k odstranění identifikace chytrý majetek-token, protože by obsáhla celý jeden článek.

„Pěknou ukázkou povedeného smart kontraktu jsou například kanály v Lightning Network v bitcoinové síti. Zde kontrakt umožňuje dvěma stranám otevřít platební kanál mimo blockchain pro vzájemné instantní platby, na který každá strana vloží určitou částku v Bitcoinech. Protože se až do uzavření kanálu transakce neodehrávají na blockchainu a jde vlastně jen o vzájemnou výměnu aktuálních stavů virtuálních účtů, je potřeba nějak zajistit, aby žádná ze stran neměla motivaci podvádět tím, že provede platbu a následně vyšle do sítě jako update stav, kde platba ještě neproběhla.

A o to se zde stará právě smart kontrakt. Obě stany mohou bezpečně do sítě vyslat vždy jen nejaktuálnější stav kanálu, pokud se jedna ze stran pokusí do sítě vyslat dřívější stav, kontrakt zajistí protistraně právo uzavřít kanál s nárokem na všechny Bitcoiny, které se v kanálu zrovna nalézají. To demotivuje protistrany se navzájem podvádět.“ (upraveno, zdroj: lupa.cz)

Shrnutí využití ve vztahu k jistině

Veškeré půjčky čehokoliv, co se může stát „chytrým“ (včetně peněz) a mít svého token kamaráda v blockchainu

Dále pak pro pojištění, leasing, instantní platby v Ligtning síti nebo pro obecné motivování smluvních stran.

Obecné motivování smluvních stran

Existují smlouvy, kde se na dodržené slovo významně silnější protistrany (např. automobilové firmy) musí strana slabší výhradně spolehnout. Příklad koupě domu od makléřské společnosti za většinu kapitálu zákazníka. Pokud by vytvořili mezi sebou chytrou smlouvu s časovým nastavením, která vystavuje obě strany stejně velké výzvě (nedodrží zákazník – 3 mil. v kryptoměně poslané na kontrakt, nedodrží společnost – 10 mil. v kryptoměně) postupovat zcela korektně – odevzdat klíč od domácnosti v dohodnutém termínu, zaplatit za nemovitost v dohodnutém termínu apod. – pak by to pravděpodobně minimalizovalo většinu majetkových podvodů.

Proč tak? V tomto příkladu jsem úmyslně nepoužil chytrý majetek, abych opět ukázal jednu věc.

Ani jeden nemůže žít, zůstává-li druhý naživu.

To byl samozřejmě vtip. Je to proto, že nyní se většina jednání nachází mimo kyberprostor. Nemám, jak zaručit, že druhá strana opravdu dostala předmět smlouvy, ale nechce to přiznat (problém férového obchodu). Proto si zamkneme určitou jistinu, která se odemkne pouze při obou souhlasech (např. já jsem odeslal, ty jsi obdržel – a pokud to jen hraješ, nedostaneš svou část jistiny).

Ani jeden nemůže jistinu získat, zůstává-li druhý nepotvrzen.

Nevýhody

Existuje nevýhoda pouze u obecného motivování smluvních stran – v případě, že zásilku při dodání příjemci někdo bezprostředně ukradl, je stále zamčená celá jistina, což nutí odesílatele, který v tomto případě odvedl vše správně, aby se o problém staral také.

Na druhou stranu výhodou je jakási donucená spolupráce – obě strany mohou uzavřít spoustu neformálních dohod mimo kyberprostor tak, aby např. druhý nakonec také potvrdil i v případě, že mu zásilka nedošla (první strana mu dá nějaké peníze apod.). Výše náhrad je předmětem stejně motivovaného obchodu.

Sdílet příspěvek

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..