Viktor Dyk: Krysař

Přečtené za hodinu a dvacet dva minut, s poznámkami za dvě hodiny. Nic kratšího, snad kromě Havrana, už neexistuje. Maturujte z Krysaře! Článek obsahuje všechny kontexty, detailní rozbor stylu a přiřazení jednotlivých prvků ke směrům i charakteristiku paralelních literárních generací.

Zdroj: Mall.cz

Základní údaje

Knižně vydáno r. 1915, nejprve však r. 1912 v časopise Lumír. Próza. Novela s prvky novoklasicismu (téměř dodržena zásada Tří jednot), symbolismu, novoromantismu a modernismu. Předloha Staroněmecká legenda o Krysaři z Hameln (1283), který unesl 130 dětí.

Téma

Souboj ideálu a reality. Krysař chtěl pro lásku ušetřit město – vše bylo ale nakonec jiné, reálné. Vidí marnost svého snažení, a tak dá zaznít písni touhy ze své píšťaly. V tu chvíli ztrácí sám sebe a zemře i se svým snem. Po něm se otevře prostor pro svět nový, do kterého nepatří. Jörgen, zástupce nové generace, není schopen si vytvořit dostatečně lákavou představu, po které by mohl toužit. Je příliš zakotven v realitě (pracovat, jíst, spát), která ho drží nad zrádností snu, a proto on a dítě jsou povoláni symbolicky zachovat lidstvo a dát jeho snění i putování reálnější směr. Spousta symboliky.

Děj

Krysař jde do hanzovního města Hameln vyhnat krysy. Brzy potká chudou a nádhernou dívku Agnes a zamilují se do sebe. Agnes má ale milence – Kristiána. Pak děj stříhá scéna bezelstného a opožděného Steppa Jörgena, spícího na louce. Lora a Kätchen ho pozorují. Vyspaly by se s ním – ale když on je tak hloupý. Vzbudí se, ale vše mu dojde až druhého dne, kdy marně jeví o dívky zájem. Krysař mu dává rady. „Nemiluj přespříliš, jinak vyčerpáš všechnu lásku, určenou pro dva, sám. Lásky je jen určitá míra.“

Krysař vyžene krysy, ale za příliš krátkou dobu. Radní mu nechtějí zaplatit, protože podle nich odvedl práci příliš lehce a rychle, neúměrně obrovské odměně 100 rýnských (stanovené pravděpodobně za neřešitelné situace – město plné krys). Proto najdou záminku, pod kterou mu nezaplatí.

Když vejde do hospody U žíznivého člověka, aby s nimi vedl řeč, radní namítnou, že jejich smlouva, kterou před vyhnáním krys uzavřeli, neplatí. Nelze totiž přesně určit Krysařovu totožnost (jméno, trvalé bydliště – je krysař, žádné nemá a oni to moc dobře vědí), a tudíž, ke komu se smlouva přesně vztahuje. Nemůžou si být podle zákona jisti, že zaplatili tomu správnému krysaři. „Hamelnští nemají rádi věci nejasné.“

Radní konšel Frosh ale přece jen nabídne vyplatit polovinu mzdy v hmotném zboží – v nábytku (je totiž tesař). To nedává ale vzhledem ke Krysařově povaze smysl. Kam by to asi dal, když nemá trvalé bydliště? Krysař je rozhořčen a řekne, že se pomstí, ale Agnes zakročí a obměkčí ho (má ho díky své kráse v hrsti). Tu noc se oběma radním zdají zlé sny, ve kterých je Krysař ďábel a ničí jim jejich životní zakázky.

Tu samou noc také Krysař s Agnes spí s vědomím, že už není poutníkem – je k ní připoutaný a ztrácí svobodu. Ale nevadí mu to. Agnes vypadá i potom jako panna (po prvním vyspání obvykle dojde u ženy k jisté proměně), což podtrhuje její nebývalou krásu.

Když Krysař ráno odchází z Hameln, potká Kristiána, kterému naznačí, že se s ní vyspal, a dál už ho neřeší a nepovažuje za hrozbu. Cestou symbolizuje a domnívá se, že rozumí řeči lidí, šelestu, listí atd. Také pronáší slavnou větu: „Mějte ženy, ale nedopouštějte, aby ženy měly vás.“ Tzn., že pochopil, co mu udělala Agnes v hospodě a u sebe doma.

Něco ho ale brzy začne táhnout zpátky a do Hameln se večer vrátí. Když ten den ráno odcházel, všemu rozuměl. Teď ale, daleko před bránou, potkává nejasné postavy, které v daném místě být nemohly, a je zmaten. Pravděpodobný symbolický důsledek tou dobou probíhající zrady jeho ideálu (Agnes), o kterém se domníval, že je absolutně čistý, protože ji vášnivě miluje. Poslední ideál a člověk, na kterého spoléhal, že je jediný neposkvrněný, nakonec selhal. Proto světu symbolicky opravdu nerozumí, i když o zradě ještě neví (znovu spala s Kristiánem).

Obyvatelé brali jeho hrozby vyřčené v hospodě na lehkou váhu. Dnes se sem vrací. Před vstupem na něj promluví ďábelský chrlič Chrámu svaté Trojice (magicko-iluzorní prvek). Krysař slyší smích. Chrlič říká „Jdi.“ – A Krysař jde, protože není pověrčivý.

V hospodě se setká se zástupcem ďábla, magistrem Faustusem z Wittenberga, který ho přesvědčuje, že je se svými schopnostmi stvořen pro něco vyššího. Říká, že jsou oba ze stejného těsta. Ukazuje Krysaři kouzla, jež vidí jen on, protože ďábel klame jeho zrak. Krysař nevidí nic. Prý mu brání srdce. „Uvidíte, že na něj zhynete.“ – měl pravdu. „Muž, který hloubá, neměl by nikdy míti srdce.“ Krysař ale nehloubá. Jen často cestuje a láska je pro něj kotva.

Krysař odejde k Agnes a zjistí, že Kristiána podcenil. Agnes má dítě, ale nechce ho, protože si myslí, že ho má s Kristiánem. Co když ho ale má s Krysařem? Je sklíčená a takto neuvažuje. Krysař nyní postrádá onen pocit svobody – záleží mu na Agnes. Nemůže zůstat (žil by ve stejném městě, jako Kristián), ani odejít (láska). Udělá proto kompromis a odejde s tím, že se někdy vrátí.

Agnes je smrtelně smutná a žádá po matce, aby jí pověděla pohádku o zemi Sedmihradnské. „Sedm hradů obklopuje nejkrásnější údolí na světě. Brány hradů hlídají rytíři, aby tam neproniknul hoř a žal.“ → ráj. Vchod vězí v propasti na vrcholku hory Koppel, kam měšťané chodí o nedělích a kde mají pohodu. Agnes tam v náhlém záchvatu touhy po lepším světě uteče pod záminkou procházky, a matce nepochopitelně nedojde, že chce skočit do propasti.

Po skoku následuje jedna stránka úplně mimo děj. Je o vodě ve vztahu k člověku. Voda jako přítel (lodě), nepřítel (záplavy) a těšitel (sebevrazi). Tu jsem opravdu nepochopil a možná ani pochopena být neměla.

Mezitím Kristiánovi stoná strýc, a on je jediný možný dědic tehdy nejvýdělečnějšího soukenářského obchodu. Má radost a sní o životě s Agnes. Budoucnost mu ale nevyjde.

Krysař Agnes hledá. Matka po bezútěšném hledání a nezájmu měšťanů zjistí, kam asi Agnes šla a co tam udělala, a zešílí. Krysař teď nemá, co ztratit a zahraje na píšťalu z plných plic. Ta pak v plném tónu vábí lidi místo krys.

S jejím zvukem si obyvatelé vybavili všechny zlé chvíle jejich mizerných životů, a nyní je žene touha po lepším – po zemi Sedmihradské, která slibuje lepší zítřky. Nakonec touha pohltí i Krysaře, jež skočí do propasti na hoře Koppel jako poslední. Závěr jasný – „Není však jisto, dojdeš-li do země Sedmihradské.“ Nedojdeš.

Opožděny Jörgen písni nerozumí – tón si ho podmaní až další den. Nyní vidíte Faustovu hořkou pravdu – kdyby srdce neměli, písni by nerozuměli a přežili by. Zpět k Jörgenovi. Kráčí proto ke Koppelu, až najde malé, bezmocné a opuštěné dítě, jehož křik píseň přehluší. Dítě nezná nějakou vyšší touhu – neumí si jí představit, takže samo o sobě je bezpečí před Krysařovou píšťalou. Zná jen realitu (reálnou touhu) – jíst a pít. To Jörgena dojme v poslední chvíli u okraje propasti, zamává mrtvým tužebníkům a odejde se o dítě postarat.

Postavy

  • Krysař – společností odmítaný člověk. Vyhání krysy z měst do moře. Odporné povolání. Na první pohled smířen s realitou – rezignuje na sny a ideály, o kterých moc dobře ví.
  • Agnes – chudá (to je znak romantismu), překrásná dívka
  • Stepp Jörgen – svalnatý, hezký rybář. Strašně opožděný od světa, což působí směšně. Všichni se mu posmívají, protože mu věci docházejí až druhého dne.
  • Gottlieb Frosch a Bonifác Strumm – prohnaní konšelé Hameln.
  • Kristián – pokrytecký hezoun, zamilovaný do Agnes (něco jako Paris Romeovi a Julii)
  • Faustus z Wittenberga – zástupce ďábla

Časoprostor

Bohaté hanzovní město Hameln na Pobaltské obchodní stezce, 13. století (středověk). Hanzovní byla ta města, postavená u Pobaltí, kde živě proudilo zboží do vnitrozemí. Všechno šlo přes ně, takže měli obrovské tržní možnosti.

Styl

Kompozice

Chronologická. Klasicistní prvky (jednota místa – Hameln a okolí; času – asi tři dny (blíže neurčeno). Jedna dějová linie.

Modernistické prvky:

  • Míchání více stylů – romantický a klasicistní + imprese a polyinterpretační pasáže méně související s ústředním dějem (příklad pasáž o vodě)
  • Experimentátorství – děj ve třináctém století polobásnickým jazykem, kde časoprostor tvoří pouhou romantickou kulisu, ale jednání postav zobrazuje aktuální autorovy problémy
  • Polytematičnost – ďábel, láska, kouzelná píšťala, pohádková země Sedmihradská – nic čtenáři nepodsouvá („tady máš a vyber si“), nedůvěra k interpretaci
  • Prvky pohádky – magično
  • Naprosté rozbití klasické formy realistického vyprávění
  • Významné téma izolace jedince a hranice reality se snem (např. Krysařovo podivné vnímání, blíže neurčený čas, časoprostor je jednoznačně nezařaditelný)

Klasicistní prvky

  • Jednota místa, děje a času (zásada tří jednot)

Novoromantismus

  • Hrdina individuální izolovaná postava
  • Konflikt hrdiny se společností (nesouhlas)
  • Téma nenaplněné lásky
  • Středověké prostředí (přejímané od klasických romantiků)

Symbolismus

  • Píšťala – noc
  • Krysy – přetvářka a společenská špína
  • Sepp Jörgen – čistá duše z generace minulého zkaženého lidstva
  • Dítě – nový lepší člověk a naděje

Dekadence

  • Nejprve jdou za neuskutečnitelnými sny iracionální krysy, ale poté i rozumní lidé
  • Krysař ztratí Agnes a už nemá pro co žít
  • Vesnice spěje k zániku
  • Krysař je znechucen konzumem maloměstského a stereotypního usedlictví (proto nemá domov)
Sdílet příspěvek

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..