Smlouvy, teorie vlastnictví a elektronický podpis v širších souvislostech #4: Informační důkaz

Dnes si ukážeme naprosto úžasnou věc – jak dokáže znalost informace suplovat jinak technicky velmi náročné důkazy, čímž přesouvá kompletní právní sféru do rukou chytré smlouvy, protože chytrá smlouva umí pracovat jedině s informacemi.

Zdroj: https://www.vectorstock.com/royalty-free-vector/tug-of-war-vector-20384452

Obsah seriálu

  1. Jak zjistím, že mi něco patří
  2. Laik
  3. Distance a čas
  4. Absolutní vlastnictví
  5. Využitelnost majetku
  6. Proč vyjmout morálku
  7. Filosofové ve věci teorie vlastnictví
    • Hans-Hermann Hoppe
    • John Locke
    • Murray Newton Rothbard
    • Nicholas Szabo
  8. Chytré smlouvy
    • Chytrý majetek
    • DAO
    • Blockchain
    • Problém trakce
      • Důkazy – Ježíš a počasí
    • Likvidita chytrého majetku
  9. Monumentální posun v chápání
  10. Závěr

1.1 Důkazy

Znalost informace má úžasnou schopnost nahrazovat pochybné důkazy. Představte si, že na vrcholku Mt. Everestu stojí bouda, v níž je papír s kódem. Kdo vyleze nahoru, kód si zapamatuje, sleze dolů a ukáže ho majiteli boudy, je ověřen, že tam vylezl. Není třeba se fotit, dělat časové zámky nebo s sebou brát svědky. Prostě neexistuje jiná možnost, jak informaci zjistit než tam vylézt.

1.1.1    Horolezec aneb vylez tam za mě

Co ale, kdyby měl být výše uvedený příklad neprůstřelný? Dobře. V boudě je automat napojený na blockchainovou síť. Automat vytváří vlastní minicertifikáty na následujícím principu:

  1. Vygeneruj náhodnou adresu.
  2. Podepiš ji, třeba „Everest“, a nasdílej síti.
  3. Zařiď spojení s realitou, tzn. tento automat skutečně nese číslo XXX a stojí na Everestu (zde stačí fotka).
  4. Vyzvi horolezce, aby podepsal přesun malého množství Bitcoinů na vygenerovanou adresu.
  5. Nech síť, ať to ověří.
  6. Řekni nashle.

Proč horolezec nemůže zařídit potvrzení výstupu i pro kamaráda, který s ním není? Adresa není nikdy stejná. Transakce, kterou horolezec podepisuje, je tudíž vždycky jiná (a může ji podepsat off-line – stačí zařídit, aby automat ukázal její znění např. v QR kódu). Co to znamená? Nikdo si nemůže podpis „předgenerovat“ dopředu. Rozeberme si to logicky.

  1. Typ důkazu: checkpoint – chci dokázat, že jsem někde fyzicky byl.
  2. Abych se vyhnul podvrženým fotografiím s místem a falešným výpovědím svědků, je nejprůkaznější ověřit výstup přes znalost informace.
  3. Má-li důkaz přes znalost informace v určitém bodě fungovat, nesmí se odtud informace rozšířit jinam rychleji, než automat stihne zápis zveřejnit, příp. uzamknout po vypršení limitu.
  4. Unikátnost transakce a informační izolace zaručuje, že pro potvrzení si musí horu vylézt každý sám.

Co zaručuje „opravdovost“? Izolace informace. Pokud by někdo data automatem vygenerované transakce odeslal z hory dolů, kde by někdo vygeneroval a vyslal do sítě podpis dříve, než časový zámek zaklapne, pak to nebude fungovat. Jak zabránit úniku, nechám na vaší fantazii (možností existuje spousta).

Obelhání systému by znamenalo, že horolezec zná něčí soukromý klíč, což je nepřípustné vzhledem k povaze úlohy – předpokládá se totiž, že sbírá skóre. Pro všechny hory použije stejný soukromý klíč, resp. stejnou vlastní adresu, kde se skóre „zaznamenává“. Pro podložení, že nikdo nikomu nedá svůj soukromý klíč, bude nejlepší ho propojit např. s funkcí pro odemykání domu apod.

1.1.2    Máš-li klíč, jsi to ty

Složitější příklad. Jak ověřit, že určitá adresa v blockchainu náleží konkrétnímu fyzickému člověku? Žádné stopování, žádné hádání, žádná detektivovská práce – jednoduše. Přes znalost informace. „Jsi-li to ty, potom ti patří ten béžový dům. A patří-li ti ten béžový dům, máš od něj přístupový klíč. A máš-li od něj přístupový klíč, tak ho dokážeš odemknout. A chceš-li mi dokázat, že ti patří, tak ho odemkneš. A pokud ho odemkneš online, tak bude v blockchainu vidět „transakce“, žes to udělal.“

Sice propojení domu s adresou v blockchainu je opět průstřelné, ale pravděpodobně chápete, kam tím mířím. No, a pokud ne, poslechněte si pohádku o zapomnětlivém králi. Podobným způsobem by mohla fungovat jakákoliv jiná podmínka.

1.1.3    Zapomnětlivý král

Král vyslal do světa své tři učené syny – Newtona, Einsteina a Planca a slíbil jim, že pokud se za dvacet let ukážou, dá každému třetinu království. Po dvaceti dlouhých letech ale přišli synové čtyři a král nevěděl, co má dělat, protože už zapomněl, jak vypadají. Poradil mu až Nick Szabo.

„Zeptej se jich na něco, co vědí jedině oni. Každého zvlášť.“ Král tedy řekl:

„Chlapi, kdopak z vás ví, jestli lze předpovědět veškerou budoucnost vesmíru, pokud bychom o něm měli veškeré informace?“ Každého se zeptal izolovaně a při pokládání otázce jednomu neumožnil ostatním, aby se bavili.

Tři z nich svorně řekli, že ano, ale třetí řekl ne. A král poznal Planca.

„Chlapi, kdopak z vás ví, co hýbe časem.“

První: „Hodiny.“

Druhý: „Bůh.“

Třetí: „Gravitace.“ A král poznal Einsteina.

„A chlapi, kdopak z vás ví, co by se stalo, kdyby do mě ve vesmíru někdo narazil.“

„Po čase byste se zastavil.“ pravil první.

„Letěl byste tím směrem až navěky věků nebo do nejbližší hvězdy či planetky.“ pravil druhý a král poznal Newtona.

Zbyl pouze podvodník, kterého nechal pověsit.

Existuje i modifikovaná verze pro identifikaci neznámých lidí, kde je třeba externí ověření.

1.1.4    Ježíš a počasí

Přišel na svět Ježíš. Ale nikdo mu nechtěl věřit, že je syn Boží. Jeden z nedůvěřivců proto řekl:

„Jsi-li syn Boží, tak víš, jak dlouho Bůh stavěl Svět.“

Ježíš se na něj zadíval a řekl: „Jak poznáš, že jsem ti odpověděl správně?“

Nedůvěřivec nevěděl.

„Tak mi řekni, jaké počasí bude za 14 dní.

Ježíš mu to řekl.

„Jak poznám, že jsi se spletl nebo nespletl? Já totiž nevím, jaké bude.“

Ježíš se zasmál a řekl: „No prostě si počkáš.“

To byla demonstrace, kde proběhne ověření bez prvotní znalosti správné odpovědi. Tak funguje např. i těžba Bitcoinu – nikdo nezná nonci, ale každý dokáže ověřit, jestli je správná. Pro více informací o nonci klikněte sem.

1.1.5    Smart etikety

Vyrábím automobily a chci dokázat, že jednotlivé díly jsou originální. Kdybych postupoval puntičkářsky, tak např.:

  1. Továrna v Německu vyrobí výfuk, zavře ho do zašifrovaného kontejneru a odešle mě. Perspektivou chytrého majetku, těsně potom, co díl opustí továrnu, tak obdržím transakci s udělením přístupového kódu. Tak nemůže během cesty kontejner otevřít nikdo jiný než já.
  2. Pokud chce továrna zaručit, že byl díl vyroben skutečně u nich, tak potřebuje digitální certifikát (omlouvám se – na tento pojem jsem ještě nenapsal specializovaný článek). Nyní reprezentuje své dobré jméno a uzamčení během transportu je důležité.
  3. Ověření, že díl pochází skutečně od jedné a žádné jiné blockchainové adresy, zajistí znalost přístupového kódu zjištěného díky transakci. Proto není nutné na kontejner vyrývat žádná identifikační čísla nebo ho čipovat atd.
  4. Certifikát ověřuje, že podpis ke smart kontraktu o přesunu obsahu kontejneru do mého vlastnictví vydala právě tato Německá firma, a tudíž nejde o padělek. Veřejný klíč pro ověření samotného certifikátu je třeba spojit s firmou, což není úplně lehké, jak jsme si již demonstrovali v kapitole Problém trakce (musí být všude viditelný a nepozměněný, např. na webové stránce chráněné SSL).
  5. Nic ze smart etiket nezabrání hrubé síle.

Jak by potom fungoval složitější díl? Třeba přístrojová deska? Jak se díl přesouvá do dalších procesů od výrobce k výrobci, tak dochází k častému přesunu chytrého vlastnictví. Vyvezu díl, přesunu vlastnictví, odemknu kontejner (už to je vidět jako transakce v blockchainu), přidám vlastní certifikát, zavřu, přesunu vlastnictví a otisknu časovou známku, pošlu dál. Vše je plně transparentní, odhalit v řetězci fake by bylo jednoduché, protože každý proces doprovází transakce viditelná ve veřejné databázi, jejíž autenticitu jistí důkaz práce.

Kontejner má spojení s internetem, ale z principu záruky práce ho nelze ošálit, protože má naprogramováno věřit nejdelšímu a nejpracnějšímu blockchainu. Kontejner se odemkne pouze tehdy, pokud někdo zadá správné heslo k nové majitelské adrese.

Historie výrobců dané součástky je vidět v historii přesunu mikroskopického množství kryptoměny (podobné, jako Horolezec).

1.1.6    Otec

Komunikuji s člověkem, který tvrdí, že je můj otec. V tuto chvíli nás kryje blockchainová pseudoanonymita – všichni vidí, co si píšeme, ale nikdo neví, kdo jsme (blockchainový chat – už existuje, příklad Memo SV). Jak zabráním tomu, aby mi odpověděl na kontrolní otázku, jejíž odpověď by zůstala navěky veřejná a přístupná všem?

Stačí nasdílet veřejný klíč klasické asymetrické šifry. Blockchain zajistí, že vy i příjemce uvidí to samé, resp. stejný veřejný klíč pocházející z autentické adresy (co to znamená? Veřejný klíč k šifrované komunikaci nese podpis vaší blockchainové adresy). Výměna se uskuteční od obou účastníků.

Potom probíhá naše komunikace šifrovaně – vezme text, zašifruje ho a odešle. Už je jedno, čím. Blockchain jsme potřebovali pouze jako záruku, že nikdo nezfalšoval veřejné klíče.

Tento případ řešíme pak vždy, vyžadujeme-li neformální identifikaci příjemce (resp. spojení adresy s člověkem). A to se hodí u všech obyčejných zašifrovaných zpráv, prodeje chytrého majetku atd., prostě vždy, požadujeme-li ověření fyzické identity. Asi nemusím připomínat, že po odhalení identity jedné adresy může autor vygenerovat adresu další a opět zůstat v pseudoanonymitě.

Příště se podíváme na roli násilí v problematice vlastnictví a na otázku ukradeného hesla od chytrého majetku.

Sdílet příspěvek

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..