Posedlost. Čím? Pravidelností, symetrií a stavem nejnižší energie

Filosoficko-psychologická úvaha o pohodlí. Dnes zobecním úvahy, vycházející ze četby Počátku (Dan Brown), Lidského jednání (Ludwig von Mises), středního fyzikálního vzdělání a životopisů světových podnikatelů. Výsledek tradičně není absolutní, ale překvapivý ano. Domnívám se, že je lze aplikovat do každé lidské činnosti kromě umění.

Zdroj: Behance

Objev je investice

Člověk se snaží mít lehčí život. Směřuje do stavu pohodlnosti, uspořádanosti a nejnižší energie, přičemž někdy energii obětuje s předstihem, aby později dosáhl vyššího pohodlí. Když lidé zefektivňují svět, tak nejprve vůbec nevědí, zda uspějí. Dělají pravý opak toho, co bychom nazvali jednoduchým. Vystavují svou mysl a tělo extrémně nepohodlným podmínkám, které nemají se stavem nejnižší energie nic společného. Musí na určitou dobu investovat nepříjemno, aby další generace nemusely cestovat na koni ale autem, aby počítače byly rychlejší a ušetřily lidem více času atd. Investují energii a myslí dopředu, což je odlišuje od zvířat.

Podíváme-li se blíže, zjistíme, že člověk po určitou dobu nejedná podle předpokladů uspořádanosti a pohodlnosti, a to přesně v okamžicích, kdy zkouší nové způsoby. Příklad vynalezení kulatého kola místo čtvercového ad. Nemůžeme proto generalizovat, že lidská činnost směřuje zásadně do stavů nejnižší energie.

Stav nejnižší energie

Co přesně myslím stavem nejnižší energie? Můj článek je filosofický, ale pokusme se o trochu představivosti. Existuje určitý jeden úhel, který skoro (tzn. limitně) svírá většina lidských staveb mezi sebou? Ano, 90°. Zobecněno, člověk miluje pravý úhel. Jak by působila absolutní neuspořádanost? Budovy s absolutně nahodilými úhly, připomínající chaos? Rozhodně ne klidově. Proto máme rádi tabulky a vůbec – naše mysl není schopná vnímání bez nalezení uspořádanosti.

Z fyziky víme, že náš známý vesmír se z důvodu, který nedokážeme v podstatě vysvětlit, pokouší o dosažení nejnižší energie. Praxe? Kapka rtuti, téměř kulatá planeta Země (koule je dokonalé těleso), hasnoucí hvězdy, kulička na konci nakloněné plochy (nahoře totiž získává polohovou energii danou výškou, takže se z „nevysvětlitelných důvodů“ skutálí dolů) apod.

Zvláštní výjimku ale tvoří živá hmota, která plánuje a obětuje, aby v budoucnu dosáhla stavu nižší energie. Co tohle zase znamená? Naše vynálezy směřují k efektivitě. Účinnější motory, supravodivé kabely s nulovým odporem a rychlejší letadla. Před vynalezením ale energií „plýtváme“ a nemáme zaručen bezprostřední výsledek.

Filosofický problém

To je ale filosofický problém.

Sigmund Freud

  • Jeden z nejslavnějších psychologů na světě
  • Český německy mluvící žid z Moravy
  • Odpůrce nacismu
  • Zakladatel deterministického („logicky vysvětlitelného“ = každý následek má svou příčinu) a analytického pojetí psychologie, tzn. psychoanalýzy

Člověk je neustále vnitřně nucen a chce se mít lépe, což ho vyvrací z přirozené rovnováhy a klidu.

My plánujeme. Paradox plánování a oběti jde proti teoriím o zachování nejnižší energie. Proč? Protože není stoprocentní. Jak se může nějaká součást vesmíru, my, vůbec pokoušet nalézat stavy nejnižších energií a chovat se při tom v rozporu s prvním tvrzením? Dosud nezodpovězená otázka. Máte o čem večer před spaním přemýšlet, ale teď se už opravdu vrhneme na hlavní téma, a totiž symetrii.

Symetrie

Symetrii v negeometrickém slova smyslu nelze dopředu dokázat. Co to znamená? Fibbonaciho řada, zlatý poměr, π ani e (Eulerovo číslo) nebylo považováno za něco pravidelného nebo ideálního. Matematici tato čísla vnímali asi jako odmocninu z deseti. Nepříjemně uchopitelný člen v příkladech (vzpomeňte si na kvadratickou rovnici a hned se vám z odmocniny z deseti udělá špatně). Co tím chci říct?

Eulerovo číslo

Pokud půjdete banky a řeknete, že chcete úročit jednu korunu po nekonečně mnoho úrokovacích období, ale za nekonečně malý úrok, nebyli byste za nekonečně let nekonečně bohatí. Měli byste právě e korun, resp. přibližně 2,7.

Ošklivé číslo s nekonečným desetinným rozvojem, avšak výsledek naprosté symetrie; jedna koruna, nekonečno atd. Fibonacciho řadu, iracionalitu odmocniny z deseti a poměr zlatého řezu rozebírat nebudu, abych vás příliš nerozptýlil krásnou matematiky.

Lidé symetrii objevují a vůbec nikdo nemůže dopředu vědět, zda něco zavání absolutní ideálností, stavem nejnižší energie nebo nejvyšší matematickou dokonalostí.

Symetrie není daná

Z toho plyne, že my do budoucna nevíme, jestli se ideálním tvarem nestane třeba kubická zborcená plocha pod elipsou. Dnes se nám zdá sice příšerná stejně, jako rozvoj čísla zlatého poměru nebo π, ale nevíme, co bude dál. Číslo zlatého poměru bylo také šílené jen do té doby, dokud lidé nezjistili, že všechny poměry v přírodě se mu přibližují. Dalším skvělým příkladem nečekané symetrie je určitý integrál, který slouží k výpočtu plochy pod grafem téměř libovolné funkce, která nám z intuice říká, že to není možné (třeba parabola).

Když nepředpověditelnost symetrie vztáhneme na tvary mobilních telefonů, karoserií aut, plášťů raket nebo domů, zjistíme, že ani Steve Jobs nebyl napojený na vesmír a nevěděl, jestli neexistuje dokonalejší a jednodušší konfigurace prvního iPhonu. Co to všechno znamená?

Nikdo neví, kdy a jestli vůbec lidé nevymyslí větší matematickou, fyzikální, tvarovou nebo jakoukoliv jinou symetrii, takže považovat dnešní symetrie ze zaoblených rohů a pravých úhlů za konečné a nejdokonalejší, je nesmyslné. Doslova, ani matematika nedokáže předpovědět další symetrii.

Věc, která by se mohla zdát být konečná, nikdy konečná nebude. Jde o takový malý příklad světové relativity a limit ve filosofickém smyslu. Důkaz o touze po dosažení obecné symetrie a klidu podává Einstein a další (např. Niels Böhr), kteří urputně počítali a počítali, aby jim vycházely rovnice. Milujeme řád. Nebo nás minimálně uklidňuje a uspokojuje (vzpomeňte si, jak jste se cítili při krájení mrkve). Podnikatelé jako Steve Jobs a vědci jako Einstein dokonce zasvětili celý svůj život i energii k tomu, aby mohli večer klidně spát s tichým vědomím naprosté ekvivalence E = mc2 nebo s představou absolutní jednoduchosti iPhonu.

Využití touhy po „klidu“

Ještě nekončíme – nevšimli jste si jedné zvláštní věci? Pokud určité lidi postavíte před chaos, vnímají ho jako okamžitou výzvu. Každého z nás pravděpodobně vnitřně chaos burcuje k tomu, abychom ho napravili. Nedá se ho využít jako motor vnitřní energie?

Zcela jistě – dá. A velmi dobře. Už samotný stav plynutí mysli (flow), který zažíváte, když děláte váš oblíbený sport nebo když skládáte cihly (tj. děláte jednoduchou „uspokojivou“ činnost), lze srovnat s pozvolným orgasmem. Někdy se natolik zaberete do práce a jste pohlceni, až přestanete vnímat čas. Co víc – v těchto chvílích vaše podvědomí pracuje naplno, zatímco o činnosti podvědomí bychom mohli pochybovat. Skoro o sobě nevíte.

Lze se do flow dostat v bolesti?

Podobný druh uspokojení můžeme najít kdekoliv. Myslím, že právě do něj se dostávají např. vrcholoví cyklisté na Tour de France, když šlapají nekonečně stejnou silnici. Takže ano – lze.

Závěr

  • Lidstvo směřuje k vyšší efektivitě, ale dělá i chyby.
  • Člověk je neustále vnitřně nucen a chce se mít lépe, což ho vyvrací z přirozené rovnováhy a klidu. To je paradoxní.
  • Nemůžeme dopředu předpovědět, jestli nepřijde ještě dokonalejší symetrie stejně tak, jako nevíme, jestli ve vesmíru existují kromě hvězd, planet, černých děr atd. ještě nějaká jiná tělesa s neznámými vlastnostmi.
  • Zaseknout se na starých hodnotách symetrie nebo je uctívat a nedát prostor žádným jiným, nedává smysl.
  • Touhu po řádu lze využít jako jeden z nejsilnějších vnitřních motorů pro konání libovolné lidské činnosti.
Sdílet příspěvek

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..