Giovanni Boccaccio: Dekameron

Zdroj: https://antikvariat-cesko.cz/kniha/boccaccio-giovanni-dekameron-i-iii-1928

Dekameron není osmisetstránkové monstrum, jak si někteří myslí. Je to oddychové rychlé čtení s erotickými motivy. U maturity se potom krásně rozmluvíte o renesanční kultuře (da Vinci, Donatello a spol.) a Florencii.

Základní údaje

Vrcholné dílo, vznikající mezi lety 1348-1353. Psáno italsky. Soubor sta novel (tzv. cyklus – řada uměleckých děl se společnými prvky) s převážně erotickým zaměřením. Příběhy vypráví po deset dní (od toho název Deka- znamená deset) sedm žen a tři muži, kteří utekli z Florencie před morovou nákazou (námět) na venkov. Příběhy převyprávěné hlavními hrdiny čerpal ze středověkých rytířských románů, jejich chování je však renesanční.

Kontext autorova života a tvorby

Italský renesanční básník a novelista. Jako mladý nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů byl poslán do Neapole za obchodem a díky svému uměleckému nadání se ocitl i na králově dvoře.

Vystudoval práva na Neapolské univerzitě a kvůli otcovým známostem se setkal s řadou královských učenců. Také podnikl diplomatické mise v Avignonu a Římě.

Nešťastně se zamiloval do Marie Aquinské, kterou opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta.

Přátelil se s Francescem Petrarcou, na jehož varování nespálil Dekameron. K tomu ho vyzývali představitelé církve.

Psal italsky i latinsky.

Dekameron nenapsal ve Florencii, protože v té řádil mor.

Dílo

  • Dianin lov – mytologicko-alegorická básnická povídka
  • Filocolo – román o rozloučených milencích
  • Teseida – báseň o starověkém řeckém hrdinovi
  • Elegie paní Filamettě – láska k Marii Aquinské
  • Báseň o nymfách Ametových
  • Život Dantův – biografie

Literární kontext

Renesanční literatura. Renesance byl umělecký sloh, humanismus myšlenkový směr. Humanismus zabíhá do filosofie a politiky, renesance píše o světských tématech.

Žánry

  • Renesanční – sonet, villonská balada, povídky a novely, tragédie, komedie
  • Humanistické – cestopisy, herbáře, dopisy, eseje a pojednání

Autoři renesance

1.     Francie

Francois Villon

Pomezí středověku a renesance. Villon pečlivě žil podle filosofie renesance a několikrát mu hrozil trest smrti, protože byl zapojen do různých protistátních rebelujících spolků, dělal výtržnosti, a dokonce i zabil kněze. Zachraňovali ho vlivní přátelé.

Pohyboval se mezi živořícími lidmi žijícími přítomností (jako v Zolově Zabijákovi), takže píše o lidské malosti a naději na spásu.

Vytvořil žánr tzv. villonské balady – balady ze čtyř slok, kde první tři jsou po 7 až 12 verších a poslední sestává zpravidla z pěti veršů.

Malý testament (též Odkaz), Velký testament (též Závěť) – drobná sbírka satirických básní věnovaných přátelům před úprkem do Paříže.

2.     Španělsko

Miguel de Cervantes

Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha – parodie na rytířské romány (legendární souboj s větrnými mlýny)

Tirso de Molina

Významný zástupce španělského zlatého věku (říše, nad kterou slunce nezapadá). Neuvěřitelně rozsáhlá tvorba.

Sevillský svůdce a kamenný most – syn vlivného muže na králově dvoře opakovaně svádí a opouští dívky, až nakonec shoří ohněm pekelným

3.     Anglie

William Shakespeare

Sonety, Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy…

Geoffrey Chaucer

Canterburské povídky – příběh, kdy autor „věší bulíky na nos“

Autoři humanismu

1.     Anglie

Thomas More

More navazuje na Platónovu Ústavu. Jeho následovníky se stali např. Tommaso Campanella (O slunečním státě) nebo Francis Bacon (Nová Atlantis).

Utopie – zrušení soukromého vlastnictví (ostrovní stát Utopie)

2.     Čechy

Překlad Kralické bible

Václav Hájek z Libočan – Kronika česká

Autoři italské renesanční literatury

  • Giovanni Boccaccio – nejvýznamnější
  • Dante Alighieri

Kritik tehdejší doby (papež ho vyhnal z Itálie, žil v exilu 20 let). Významně přispěl k vývoji jazykovědy (otec spisovné italštiny) a politické filosofie. Roku 1300 se stal nejvyšším představitelem Florencie (při hádce s papežem o Toskánsko vyřkl legendární výrok „Půjdu-li, kdo zůstane, zůstanu-li, kdo půjde?“).

Božská komedie – suma poznatků o pozdně středověké době; zobrazena závazná podoba onoho světa (nezměrný vliv)

  • Francesco Petrarca

Boccacciův přítel. Dílem navazoval na Vergilia, Ovidia, Cicera a svatého Augustína (Antičtí autoři). Psal milostné poezie a o událostech všedního dne. Ovlivnila ho láska k italské šlechtičně Lauře de Sade, která v r. 1348 zemřela na mor.

Zpěvník – cyklus básní s motivem platonické lásky (tzn. bez sexu) k idealizované Lauře

Sonety Lauře

Autoři italské humanistické literatury

  • Niccoló Machiavelli

Oddělil od politiky etiku a teologické úvahy. Geniální politik a stratég, kterého nepřátelé zanedlouho pověřili, aby napsal florentské dějiny. Na vysokém místě se udržel až do svržení rodu Medicejských.

Vladař – účel světí prostředky

Kulturní kontext

Renesance a humanismus. Tehdy považován za novověk a racionalitu. Renesance byl umělecký sloh, zatímco humanismus myšlenkový směr. Skončily doby nekonečného modlení a lidé se zaměřili na světské záležitosti (literární hrdinové si budou užívat života). Umění se inspiruje především antikou (klasické hodnoty, platonská ctnostná láska, hrdinské činy apod.).

Pochybná vědecká umění (astrologie, alchymie). Autorství je důležité. V r. 1450 Johannes Guttenberg vymyslel knihtisk (mediální revoluce).

Malíři

  • Leonardo da Vinci – všestranný umělec a vědec
  • Paolo Veronese – monumentální malby

Sochařství

  • Donatello – zakladatel individualizovaného sochařského portrétu
  • Sandro Boticelli – Zrození Venuše
  • Michelangelo Buonarroti – monumentální socha Davida a výzdoba Sixtinské kaple

Architektura

  • Fillippo Brunelleschi – autor kopule na florentské katedrále Santa Maria del Fiore
  • Donato Bramante (Řím) – pověřen stavbou baziliky sv. Petra

Historický kontext

V roce 1348 zasáhla Evropu morová epidemie (Černá smrt). Na konci třináctého století přišla malá doba ledová. Dlouhé podmaňování Číny Mongoly přivedlo Čínské zemědělství na mizinu. Nastala období hladu a hospodářské krize, což usnadnilo šíření nakažlivých nemocí. Vypukl mor. Konkrétně Florencie při něm přišla o dvě třetiny obyvatelstva

Florencie

Kolébka italské renesance. Odtud se renesance rozšířila dál (Řím). Počátkem 14. století Florencie dosáhla vrcholného rozkvětu a v 15. století už patřila mezi nejbohatší města v severní Itálii a v Evropě vůbec. Zdrojem bohatství bylo soukenictví a bankovnictví.

Florentská renesance stála na třech konceptech – klasický humanismus, vědecký naturalismus (da Vinciho pitvy) a individualismus.

V roce 1494 byla Florencie prohlášena republikou a Medicejové byli vyhnáni, čímž skončilo nejvýznamnější období rozkvětu florentské kultury. Republika neposkytla dostatečné zázemí pro umělce, a tak odcházeli do jiných měst (př. Řím).

Děj

Časoprostor

Desítka mladých urozených paní a mužů utíká před morem na venkov. Je rok 1348.

Postavy

Pouze výpis. Není podstatné, jaké příběhy jsou typické pro konkrétní postavy.

  • Filostrato
  • Dioneo
  • Pampinea
  • Filomena
  • Pamfilo
  • Elisa
  • Fiammetta
  • Emilia
  • Lauretta
  • Neifile

Charakteristika hrdinů

Navzdory středověkému námětu se chovají renesančně a plně si užívají života.

Obsah

Úvod

Prolog tvoří detailní popis morového stavu ve Florencii a vysvětlení obsahu a tématu následujících příběhů.

První den

  1. Hamižný a nemravný Ciappeletto podává falešné zpovědi tak dlouho, až je po smrti uctíván. Do nebe se však nedostane.
  2. Žid se obrátí na křesťanství, protože usoudí, že vhledem ke stavu ve Svatém městě musí tuto víru držet jedině bůh.
  3. Žid Melchisedech vyvázne Saladinovu pokusu o ospravedlnitelnou vraždu skrze nachytání v otázce náboženství.
  4. Mnich si vezme do chrámu dívku a spí s ní. Opat ho vidí, a tak mu vynadá a dívku zamkne. Když jde mnich na dřevo, opat si ji bere. Mnich ale tak docela neodešel, a tak mu může vytknout ten samý hřích, čímž zabrání trestu.
  5. Markýza zdvořile odmítne krále Francie s vysvětlením, že všude mají pěkné ženy.
  6. Jeden dobrý muž usadí chamtivého inkvizitora.
  7. Dobrý muž dostane záchvat skrblictví a probere ho až podobenství v příběhu o Primasovi, kterého král nechtěl obdarovat.
  8. Bohatému lakomci poradí, aby si dal stěny nového sálu vymalovat tím, co ještě neviděl – štědrostí.
  9. Král si nechal všechno líbit, dokud se ho nedotkne posměšek jedné gaskoňské paní.
  10. Mistr Alberto zabrání vlastnímu zostuzení od paní, do které se zamiloval.

Téma

Cílem Dekameronu bylo přinést čtenářům odreagování (zábavu) a rozptýlení.

Motivy

Motivy jsou především milostné osudy žen, milostná lest, příznačně středověce nenadálé uvědomění špatného chování a jeho inverze, satira duchovenstva, chytrost obyčejných lidí nad těmi vyššími a výsměch amorálním vlastnostem (lakota, podlost, závist, pokrytectví).

Autor na začátku i na konci oslavuje boha, protože je dílo hodně kontroverzní.

Styl

Středověké motivy (volba královny, která určuje závazná témata pro příběhy dne své vlády, nešťastná láska, konce s mravním ponaučením), výstavba (předvídatelné konce, náboženské nebo morální ponaučení atd.) a hlavně symbolika (číslo tři, sedm a třináct, jména mají latinský význam (Fiammetta znamená plamen) atd.), ale chování postav renesanční (vstup erotických prvků do středověkého prostředí, žádné středověké normy, mísení vysokých a nízkých vrstev). Dílo je totiž na pomezí středověku a renesance.

Autor střídá optimistické a ironické prvky.

Rámcová kompozice. Zajímavé je, že autor nepřímo líčí milostné scény, protože kdyby mělo jeho deset postav mít milostné pletky v přítomném čase, dílo by bylo příliš kontroverzní. Takto účinek zjemnil (z druhé ruky má volnější ruce při stálém zachování autenticity).

Jazyk a prvky

Jednoduchý. Tragičnost, komedie, archaismy, epiteton, dlouhá souvětí. Slovní hříčky, opisy.

Závěr

Rámcové příběhy se čtou extrémně dobře, a navíc – pokud vás některá z nich zklame, neztratíte příliš času. Témata a motivy jednoduché. Nevyžaduje přílišnou koncentraci (nenáročné dílo).

Sdílet příspěvek

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..