Článek 13

Článek 13 je ultra kontroverzní součást směrnice Evropské unie o autorských právech. Za cíl si klade omezit množství tzv. warezového obsahu na internetu, a to nasazením speciálních filtrů na straně platforem jako např. Google, Facebook, Instagram nebo Snapchat. Změna se dotkne i oblíbeného stahovacího serveru Ulož.to. Filtry by měly kontrolovat, zda uživatel nahráním určitých médií neporušuje autorská práva. Ale dnes se budeme bavit o autorských právech obecně.

Předtím

Jak ochrana práv fungovala až dosud? Autoři si zřídili svazy a kontrolovali obsah sami (DMCA). Pokud objevili v portfoliu některé služby pro sdílení nebo vyhledávání svou práci, provozovatele platformy informovali, aby ho neprodleně odstranil.

O co jde v článku 13

Článek 13 stejný problém řeší aktivní spoluúčastí ze strany služby, která musí warezový obsah na svých serverech vyhledávat a mazat. To znamená, že platformy převezmou plnou zodpovědnost za svůj obsah a autoři se nebudou muset starat o vymáhání práva svými prostředky.

Článek 13 platí pro jakéhokoliv poskytovatele služeb na internetu[1]. Problémy nastávají např. už tehdy, kdy Google indexuje bez autorova svolení ve výsledcích vyhledávání úryvek (tzv. snippet) např. z elektronických novin.

Nejasnosti

Nehledě na smysl článku 13, z právního hlediska je nařízení naprosto nejasné a průstřelné. Ukažme si to na konkrétním příkladu.

  • 1: „…Poskytovatelé služeb informační společnosti, kteří ukládají velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli a zpřístupňují je veřejnosti, přijmou…“ – kolik je velké množství děl?
  • 1: „…která zabrání tomu, aby byla prostřednictvím jejich služeb dostupná díla nebo jiný předmět ochrany, který nositelé práv na základě spolupráce s poskytovateli služeb identifikují. Tato opatření, např. používání účinných technologií rozpoznávání obsahu, musí být vhodná a přiměřená.“ – nad tím by právníkovy vstávaly všechny vlasy na hlavě.

Pociťte ten problém

Říkat, že se změna dotkne veškerých internetových služeb poskytovaných ze zemí EU, je moc abstraktní. Pojďme si vyjmenovat některé důležité služby, o jejichž svobodu pravděpodobně přijdete.

  • Facebook
  • Twitter
  • Thumbl – blogy
  • Instagram
  • Whatsapp
  • Yahoo

Snahy o napravení autorských práv

Před příchodem článku 13 se snažil „alarmující“ situaci autorských práv řešit např. Google zavedením placených citací z článků ve vyhledávání. Vzhledem k jeho velikosti a vlivu šlo o poměrně účinný krok a já osobně se musím přiznat, že mě téměř donutil za zpřístupnění některých výsledků vyhledávání zaplatit. Je však otázka, za jak dlouho přijde konkurence s jinak řešenou alternativou – jednou z možností je tzv. BitTorrent.

https://dougvitale.wordpress.com/2012/02/01/bittorrent-how-it-works-and-how-to-use-it/

BitTorrent

BitTorrent je protokol pro stahování dat na internetu. Maximálně zjednodušeně, Torrent vznikl kvůli přetížení stahovacích serverů. Pokud stahujete obsah z jednoho centrálního zdroje, může se přetížit. Torrent ale přišel s tím, že stačí mnoha účastníkům sítě poslat každému jen kousek souboru a dále si již kousky poskládají a předají mezi sebou. Decentralizovaně a distribuovaně, což zátěž serveru naprosto minimalizuje a dělá službu stejně nezničitelnou jako kryptoměny a internet samotný.

Jen těžko si můžeme představit větší dělo proti internetové svobodě[1], ale přiznejme si, že článek 13 má i své světlé stránky. V podstatě to myslí dobře, jen nedohlédne všechny důsledky.

Výhoda decentralizace spočívá v tom, že mnoho počítačů připojených k BitTorrent síti vlastní kousky obsahu, takže nemůže zasáhnout vláda a zničit pár center. To by musela přerušit všechny internetové kabely na světě.

Torrent znamená bystřinu nebo taky dravý proud. BitTorrent je síť, na kterou se lze připojit nechvalně známým klientem μTorrent.

Jak se platformy ubrání?

Jako známý příklad uvedu Facebook. Facebook stojí na sdílení obsahu, který často porušuje autorská práva. Proč? Protože Facebook byl vytvořen pro sdílení. Do budoucna tak může dostat třeba mnohamiliardové pokuty, protože jeho systém umožňuje řetězové šíření obsahu. Ve chvíli, kdy totiž cokoliv nasdílíte na web, nemáte absolutně žádnou kontrolu, co se s ním bude dít dál. A článek 13 doslovně říká, že odpovědnost za autorská práva sdíleného obsahu, rozšiřovaného internetovou službou, nese služba sama.

To nevyhnutelně povede k menšímu ruchu na sociálních sítích obecně. A kde se málo sdílí, je i málo uživatelů, kteří by shlédli reklamy, na kterých tyto služby většinou stojí. Jak služby doženou ziskové ztráty? Přejdou na decentralizovaný systém. Využijí blockchain – pravděpodobně největší vynález 21. století.

https://blog.equinix.com/blog/2018/06/05/how-to-converse-in-cloud-blockchain-cloud/
Blockchain je princip veřejné služby, databáze nebo virtuálního stroje, umožňující rozptýlit své poskytovatele po celém internetu na základě protokolu. V praxi budou Facebook poskytovat všichni, kdo si spustí jeho protokol. Takovou síť nelze zničit a její tvůrce se snadno může zříct zodpovědnosti, protože ji neovládá. To však neznamená, že na ní nemůže vydělat. Facebook o takové možnosti reálně přemýšlí. Největší výzvou programátorů dnes tak zůstává, jak alespoň částečně ovlivňovat chod služby, o které rozhodují všichni.

V blockchainu nelze zmanipulovat jakákoliv data, protože každý datový blok u sebe mají všichni účastníci sítě, a protože se bloky navzájem potvrzují.

Můžeme se dočkat nového Facebooku bez Marka Zuckerberga, který zneužívá naše data, nového Airbnb bez Briana Cheskeyho, nebo dokonce nového Amazonu bez Jeffa Bezose. Jak přesně to funguje, se do dnešního článku nehodí. Pro všechny informace navštivte https://splinter.cz/category/krypto/.

Blockchain je princip veřejné služby, databáze nebo virtuálního stroje, umožňující rozptýlit své poskytovatele po celém internetu na základě protokolu. V praxi budou Facebook poskytovat všichni, kdo si spustí jeho protokol. Takovou síť nelze zničit a její tvůrce se snadno může zříct zodpovědnosti, protože ji neovládá. To však neznamená, že na ní nemůže vydělat. Facebook o takové možnosti reálně přemýšlí. Největší výzvou programátorů dnes tak zůstává, jak alespoň částečně ovlivňovat chod služby, o které rozhodují všichni.

V blockchainu nelze zmanipulovat jakákoliv data, protože každý datový blok u sebe mají všichni účastníci sítě, a protože se bloky navzájem potvrzují.

Můžeme se dočkat nového Facebooku bez Marka Zuckerberga, který zneužívá naše data, nového Airbnb bez Briana Cheskeyho, nebo dokonce nového Amazonu bez Jeffa Bezose. Jak přesně to funguje, se do dnešního článku nehodí. Pro všechny informace navštivte https://splinter.cz/category/krypto/.

Článek 13 uveden v platnost

Dne 26. 3. 2019 kolem patnácté hodiny byl článek odhlasován a schválen. Členské země mají dva roky na jeho začlenění do legislativy. Zanedlouho dojde k drastickému omezení internetu.

Nejvtipnější je, že článek 13 patří do směrnice o autorských právech, která má podporovat a chránit kreativitu. Jaké nesnáze článek 13 přináší? Destrukci podnikatelů těch menších platforem, které na požadovanou kontrolu obsahu jednoduše nemají prostředky. Dále enormní zvýšení papírové zátěže a samozřejmě kruté omezení svobody. Vynálezci tohoto úžasného nařízení zřejmě trochu pozapomněli, že žijeme v 21. století.

Problém patentu

Nařízení typu článek 13 ale hlavně narážejí na problém patentu. Problém patentu zná i moderní filosofie a týká se veškerého duševního vlastnictví včetně zdrojového kódu obrázku nasdíleného na internetu. K čemu je patent? Právě k ochraně duševního vlastnictví. Co by se ale stalo, kdybychom brali patenty vážně, jako se o to analogicky pokouší Evropská unie? Zabrzdil by se veškerý pokrok lidstva[5]. Teď vám ukážu, proč dnešní systémy na právní ochranu duševního vlastnictví selhávají.

Vymyslím nový pohon, ale řeknu si za jeho použití tolik, že to nikdo nezaplatí a zůstane jen na papíře. Pokud ne, cena za použití patentu bude pravděpodobně dost vysoká. Jen málokdo vynález uplatní. Zabrzdil jsem pokrok, ale co hůř, Čína i to málo okopírovala, a tam už moc naše právo nemá, resp. má, ale pochybnou.

Proč všichni mluví o právu na odměnu za inovátorskou práci? Za to, že někdo je příliš líný na realizaci a jen sedí a máchá před sebou papíry, že jde o jeho nápad? Nápad může dostat kdokoliv, ale zrealizuje ho jen podnikatel, který má největší právo na odměnu. Ne člověk, co sedí na zadku a máchá papíry.

Je patent nebo jakýkoliv jiný institucionálně vymahatelný pakt vůbec ochrana? Není jen omezování cizí svobody? Příklad. Dopustím se krádeže, pokud cracknu elektronicky chráněnou knihu a nasdílím ji celému světu? Ne! Autor dal soubor k dispozici na internetu a já si s ním můžu dělat, co budu chtít.

Crackovat znamená prolomit elektronické šifrování nebo jakékoliv omezení, zabraňující volnému nakládání se softwarem. Typicky se vyskytuje u placených programů nebo e-knih.

Jiný příklad informační technologie. Když značky používají cizí technologie, rozebírají cizí modely a crackují cizí software, co to znamená pro zákazníka? Že dostane to nejlepší z nejlepšího! Všichni výrobci se pak kopírují[9], aniž by kradli fyzické předměty, a mají k dispozici pravděpodobně ty nejlepší technologie, které nezůstanou zabanované nějakým patentem. Firmy pak nemají svázané ruce, to je ta kreativita, kterou se evropská směrnice opovážila vzít do pusy!

Proč jsem zvýraznil fyzické předměty? Protože ty jsou oproti duševnímu vlastnictví alespoň průkazné. Poznám, když mi někdo něco ukradl. Ale jak dokážu, že ukradl nápad? Jak např. poznám, kdy právo duševního vlastnictví porušuju, a kdy už ne? Směrnice mluví také o odvozeninách a fragmentech původních děl, což považuji za holou šílenost ?.

Omezení vlastnictví

Aby nešla určitá technologie napodobit, stojí plně v zájmu dané společnosti. Ale jakmile pošlu produkt do světa, nemůžu přece kohokoliv omezovat v jeho používáníkoupil si to, patří mu to. Nemůže vám auto patřit jen trochu. Nemůžu vám zakázat, abyste si ho rozebrali a zjistili, jak funguje můj nový motor, protože bych porušoval vaše vlastnické právo. Navíc bych potřeboval policistu, co by s vámi a koupeným autem byl 24 hodin denně.

https://www.engadget.com/2016/03/31/ifixit-shows-you-whats-inside-an-iphone-se/?guccounter=1&guce_referrer_us=aHR0cHM6Ly93d3cuZ29vZ2xlLmNvbS8&guce_referrer_cs=Etu2uRTUCkGw5167Q9oIrQ

Může vám vůbec patřit nějaká myšlenka? Co když dva lidé dostanou ve stejnou chvíli stejnou myšlenku? A podle čeho poznám, že někomu vůbec patří? V této oblasti kráčí právo po velmi tenkém ledě, protože není schopné v subjektivní sféře určovat hranice.

Ochrana

Myšlenka vám sice nemůže patřit, protože ji nejde vymezit, ale to neznamená, že ji nemůžete ochránit. No řekněte, jak dobrý způsob ochrany představuje originální hudební klip nebo fotografie, kterou umístíte na internet, co si může prohlédnout kdokoliv? Asi ne moc dobrý, že? Podobá se člověku, co hodil před hladovějící děti v Africe nákupní tašku plnou jídla a řekl, že si ji mohou jen prohlédnout.

Co to znamená? Všemožné autorské zákony říkají v podstatě jen „ty, ty, ty!“ a zdvihají ukazováček. Spoléhají na dobrotu lidí, že se pro dobro autora omezí a nepoužijí jeho dílo. No, Sluneční stát od Campanelly dělal to samé a o tři sta let později ztroskotal komunismus. Ukazováček nefunguje. Nemůžeme se spoléhat na dobrotu.

Řešení

Podstata duševního vlastnictví, jak ho zná informatika, tkví v tom, že víte něco, co druhý neví. A analogicky to samé platí i v reálném světě. Jedině ve chvíli utajení by se dalo říct, že vám myšlenka „patří“. Může na ni druhý přijít? Samozřejmě, může ji např. uhodnout nebo sám vymyslet.

Narážím na Bitcoin a soukromý šifrovací klíč. Nikdy nemůžete útočníkovi zabránit v pokusu prolomit heslo k vaší bitcoinové peněžence, ale můžete ho vytvořit dostatečně silné, aby k tomu nikdy nedošlo.

Řešení problematiky duševního vlastnictví je proto utajení, nikoliv pověšení na internet a říkání „ty, ty, ty!“. A jedině prolomení tajemství násilím (vkradení se do cizí továrny, odcizení výrobních dokumentů apod.) je trestuhodný čin.

Alternativní pohled na autorská práva

Zkuste se na chvíli vymanit z velmi omezené perspektivy legální/nelegální a ptejte se sami sebe, je tohle krádež? A není protiopatření narušení osobní svobody?

Můžu kopírovat bez svolení autora? Ano. Ovlivní ho to? Ano – v podstatě propaguji jeho materiál (třeba fotografii). Kdyby chtěl ochránit svá vlastnická práva, nedal by ji na internet.

Kdokoliv může kopírovat cokoliv, co zkopírovat dokáže. Snaha firem udržet si výrobní tajemství zůstane stejně vysoká a nebude třeba žádná instituce pro ochranu.

Základní předpoklad? Použití veřejně přístupného materiálu není trestuhodné. Ani v případě prolomení softwarové ochrany nebo hackerského útoku provedeného přes internet, protože vystavení se nebezpečí otevřené sítě vám nikdo násilím nevnucuje. Ovšem ukradnutí flash disku s plány nového automobilu už trestuhodné je.

Praxe

Jak vyřešit problematiku duševního vlastnictví v praxi?

  • Vyrábím mobily tak, aby bylo extrémně těžké odhalit výrobní postupy (příklad společnosti Apple – speciální šroubky, součástky se sklonem k sebepoškození při narušení určité pásky atd.).
  • Vážu zisk na unikátní službu – problém finančních ztrát ze stahování nelegální hudby vyřešila hudební turné a cloud (Spotify). U filmu zase spojili obsah s unikátním zážitkem kina.
  • Používám volně šiřitelná média pro reklamu na svou službu nebo produkt (Youtube ivdeo dělá reklamu umělci apod.).
  • Jedu na systému vlastních licencí. Placené počítačové programy nejsou podporovány online, pokud licence vyprší. Příklad Microsoft Windows OS. Výhody – plně v rukou služby.
  • Pořizuji fotografie pro firmu a neprodávám obrázky elektronicky, protože nejsem schopen zabránit jejich bezplatnému šíření.

Když to nejde

Co dělat, když to nejde? Např. jak mám efektivně zabránit nelegálnímu kopírování knihy? Jako úplně? To dnes úplně nelze. Konkrétně u knih jde téměř o posvátný problém, jehož vyřešení v posledních letech slibuje moderní kryptografie. Jak například? Zatím pouze veřejným financováním. Spisovatel vytvoří tzv. chytrou smlouvu typu „dokud se tady nesloží 10 Bitcoinů, žádná kniha nevyjde“. Tzn. vytvoří zisk předtím, než může dílo kdokoliv „nelegálně rozšířit“ tak, že bude plně kontrolovat prvotní uvolnění knihy.

Shrnutí

Článek 13 omezuje svobodu a poškozuje běžného uživatele. Můžeme se proti němu bránit? Ano – nebudeme ho masově dodržovat. Jak my uživatelé, tak i provozovatelé internetových platforem. Článek naráží na problematiku duševního vlastnictví. Myslím, že jsem dostatečně ukázal, že tato rána bude navždy otevřená a nikdy se nezahojí, dokud nepochopíme, že cesta povede přes utajení. Troufám si předpovědět, že uživatelé vyřeší článek 13 po svém vnikem alternativní decentralizované sociální sítě, a abych nemluvil naplano, tak pro vás zrovna jednu mám.

Memo SV

Memo SV. Financování provozu a spam řeší mikroskopickými poplatky, které jednou nahradí reklamy nebo se alespoň stanou jejich alternativou. A co je nejkrásnější – síť nemá přístup k vašemu heslu, což znemožňuje jakékoliv pokročilejší útoky. Pro více informací podstatu kryptosystémů zde https://splinter.cz/category/krypto/.

Stěžejní body článku

  1. Článek 13 řeší „porušování autorských práv“ aktivní spoluúčastí ze strany služby, která musí warezový obsah na svých serverech vyhledávat a mazat a která za něj nese plnou odpovědnost.
  2. Článek 13 nedefinuje „velké“ množství děl v původním nařízení.
  3. Firmy se budou bránit decentralizovanými systémy.
  4. Kdyby všichni dodržovali patenty a úmluvy o duševním vlastnictví, dost možná by se zastavil veškerý pokrok lidské civilizace.
  5. Nápad může dostat kdokoliv, ale zrealizuje ho jen podnikatel, který má největší právo na odměnu.
  6. Když značky používají cizí technologie, rozebírají cizí modely a crackují cizí software, co to znamená pro zákazníka? Že dostane to nejlepší z nejlepšího.
  7. Aby nešla určitá technologie napodobit, stojí plně v zájmu dané společnosti. Ale jakmile pošlu produkt do světa, nemůžu přece kohokoliv omezovat v jeho používáníkoupil si to, patří mu to. Nemůže vám auto patřit jen trochu.
  8. Podstata duševního vlastnictví, jak ho zná informatika, tkví v tom, že víte něco, co druhý neví. A analogicky to samé platí i v reálném světě. Jedině ve chvíli utajení by se dalo říct, že vám myšlenka „patří“.

Zdroje

Možná si budu protiřečit, když teď uvedu zdroje, ale tento článek není komerční, a navíc to sám považuju za logické – nevěříte? Ověřte si.

https://www.lupa.cz/clanky/reforma-copyrightu-a-clanek-13-zpusob-jak-znicit-dnesni-podobu-internetu/

http://ceskapozice.lidovky.cz/pro-skutecne-prulomove-aplikace-musime-jit-dal-a-zmenit-mysleni-pwh-/tema.aspx?c=A190308_095507_pozice-tema_houd

Sdílet příspěvek

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..