Zdrojový kód – film, co vámi pohne

Voják se probudí ve vlaku, který brzy vyletí do povětří. Ale co je ještě šokující – octl se v jiném těle. Po výbuchu a své vlastní smrti se probouzí v izolované komoře, skrz kterou k němu mluví příjemná policejní kapitánka. Jediným tlačítkem scénu opakuje a on se ocitá zpět ve vlaku, kde má za úkol najít pachatele, který do něj umístil bombu. Má na to vždy jen osm minut – pak následuje exploze.

O čem to je

Nechápe, co se děje, protože opakovaně umírá a zase se probouzí v komoře, ze které nemůže ven. Veškeré jeho prosby o nějakou informaci jsou zamítnuty. Znovu a znovu umírá a divák téměř cítí ten nepříjemný pocit jako ve snu, kde můžete stokrát zemřít a stejně nezemřete, ale pokaždé vás to stejně bolí.

Zjišťuje, že je scéna z vlaku jen vzpomínkou, takže lidi doopravdy zachránit nemůže. Pak mu kapitánka sdělí, že je mrtvý. Je to ale pravda?

Takový mysteriózní akční film jste ještě neviděli. Režisér prudce naráží na otázku vlastní existence a přítomného vědomí. Žijete, nebo se vám to jen zdá? A jak to poznáte? Co když přijdete o část paměti bezprostředně předtím, než se stane něco zásadního? Na to vám odpoví Zdrojový kód.

Hodnocení

Ve filmu se mixuje časoprostor. Otázky vyvolávají další otázky. Cíl filmu je splněn už tehdy, když jste se jenom zamysleli.

Unikátní v jedné věci – divák cítí úplně to samé, co hlavní hrdina. Nutí k extrémnímu zamyšlení – dokonalá vizualizace v otázce fiktivní reality života (zachycen pocit existence samostatné myšlenkově uvězněné duše – čirý děs), ale přitom stačí jen sledovat. Věrohodná dezorientace v čase a prostoru (nevím, co bylo předtím, než jsem se sem dostal).

Ale nejlepší je autentičnost pocitu, že nemůže utéct z iluze, protože nemá kam. Něco jako objektivní realita, tedy skutečný svět, pro něj totiž neexistuje.

Podobnost motivu s filmem Časová smyčka.

Spoiler

Jak jsem příběh pochopil. Určeno pro ty, co už film shlédli. Nebudu zabíhat do naprostých podrobností, jako např. každé jedno opakování scény z vlaku. To je zbytečné.

Navazuji na začátek. Ten voják si ověří, že je mrtvý, protože z vlaku zavolá svému otci, který mu to potvrdí. Zemřel při misi v Afghánistánu. Z jeho těla zbylo torzo a zachránil se jen mozek, který napojili se softwarem, zvaným Zdrojový kód. Podle teorie je v mozku po smrti uloženo osm posledních minut – ty mu proto nahráli do mozku. Jde pravděpodobně o vzpomínky člověka, který v něm zemřel. Kapsle, do které se vždycky vrátí, je obraz jeho mozku – ve skutečnosti fyzicky v žádné kapsli není.

Všechno ho proto rozptyluje od splnění úkolu, k němuž ho vede kapitánka. Nakonec nemá jinou možnost a pomáhá – nesnaží se uniknout z vlastní myšlenkové představy (to nejde). Představy proto, že existuje jen jeho vědomí.

Mezitím v realitě ze strany policejní kapitánky (Chicago) dochází k bombovým útokům a on musí z té vzpomínky zjistit, kdo za tím stojí. Čas ubíhá.

Při pokusech dojde až tak daleko, že z vlaku vyskočí a utíká za podezřelým chlapem v černých brýlích. Pronásleduje ho až k dodávce, ve které ho čeká něco neskutečného. Je v ní jakýsi supermoderní stroj naprosto mysteriózního vzhledu, ve kterém jakoby pluje obraz reality, ve které se právě voják nachází.

Divák má pocit, že když se do něj hrdina podívá, vidí mechanismus, co uvádí celou vzpomínku do pohybu (vidí zdroj) – pomezí reality a fiktivní vzpomínky. Něco jako vodítko k osvobození ze snu. Pravděpodobně to ale nemělo příliš odvádět pozornost – je to prostě stroj zkázy a hotovo.

Nakonec bombu najde, zabrání explozi a vypátrá padoucha, který doslova ničí svět v současnosti. Policisté ho podle informací dopadnou, ale tím hrdina ještě nekončí. Jeho skutečné polomrtvé tělo v částečném kómatu leží v zařízení, podobném Pentagonu. Chtějí mu vymazat mysl a použít ho znovu na podobný druh úkolu – žít ve vzpomínce jiného člověka.

On žádá kapitánku ještě o jednu scénu z vlaku. V té dojde k usmíření a vyznání lásky ženy muže původního majitele vzpomínek, do které se v průběhu scén zamiloval. Kapitánka mu ušetří trápení a vypne ho úplně.

On ale neskončí a divák neví, jestli jde o posmrtnou iluzi nebo částečnou realitu. Vlak v posledním přehrání vzpomínky dojede do stanice, ale on normálně žije dál. Ze vzpomínky ještě stihl poslat vzkaz, který kapitánce nepochopitelně dojde do její – tedy z pohledu filmu skutečné – reality. Jediná možnost je, že jeho mysl žije jen v programu Zdrojového kódu, ale když poslal z té alternativní reality zprávu? To nechápu.

Ve stanici vidí stavbu a její motivy vyvolají směs nejasných déja vu – viděl to někdy? Je to sen? Je to spojnice mezi vzpomínkou a skutečností? Neví, ale s tou holkou žije dál. V tu chvíli vchází do pracovny Zdrojového kódu kapitán, protože zjistil, jaký má projekt potenciál. Je možné, že dokáže měnit současnost nebo že objekt z alternativní reality ovlivňuje objekt ze skutečné reality? Divák má pocit, že není vůbec žádná záruka, která z těch realit je ta pravá.

Sdílet příspěvek

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..