Zánik knihy v anonymitě. Proč?

Dnes bych rád mluvil o strukturování v literatuře a o problému zániku knih v anonymitě. Žijeme totiž v době, kdy se může výborné dílo ztratit jen proto, že nenásleduje přísná pravidla taxonomie podávání informací, na které jsou lidé zvyklí. Ta zahrnují všechny okolní informace, kterými se kniha prezentuje. Od titulku nebo anotace až po samotný obsah (text). Jinak bych řekl “tagy” nebo značky pro knihu v reálném světě.

Obsah:

  • Zjednodušování
    • Lidé vynakládají pro interpretaci čím dál méně energie
    • Čím jasnější a přesnější vyjádření, tím lépe
    • Nejen zaujmout úderností titulku, ale i obohatit
    • Souhra zaujetí a skutečného obsahu
    • Co nejvíce čtenářů versus co nejvíce spokojených čtenářů
    • Lživé anotace, tajemství příběhu
  • Cesta knihy
    • Nikdo nevynaloží pro hledání informací příliš velkou energii
    • Logické spojení prostředků a obsahu

Zjednodušování

Nejen čeština, ale i ostatní jazyky se stále zjednodušují. Věty se zkracují. Odstavce se dělí. Každý chce logicky vynaložit minimální úsilí na rozklíčování textu. V názvech se používají masově úderná slova se silným citovým kontextem nebo úplně jednoduchá spojení. Vyjádření se zpřesňují v rámci efektivity a menšího počtu dalších slov. Nejdůležitější je v dnešním moderním přehuštěném světě zaujmout.

Nepovažuji to za špatné, protože dobré je jen to, co je ochoten si přečíst čtenář, nikoliv literární kritik. Nemyslím si, že moderní romány, někdy nazývané jako plitké, nemají myšlenku. Spíš dovedou zaujmout i něco předvést zároveň. Za plitké považuji ty, co pouze zaujmou, ale po obsahové stránce nejsou ničím kvalitním.

Cena originality na trhu psaní strmě roste. Naše společnost je obrovská, takže pokud vymyslíte příběh, který tu ještě nebyl, jste vítěz. A originalita platí po celou cestu sdělení knihy k zákazníkovi. Pokud jsou všichni autoři v názvu a anotaci úderní a hrají povrchní hru na city, které s obsahem knihy vůbec nesouvisejí, tak vás budou nudit a tím spíše si všimnete originálu.

Považuji za tragédii, když je čtenář knihou zklamán, protože pro něj jednoduše není, ale anotace mluvila úplně jinak. Většinou vzniká ze snahy psát pro všechny. Chcete mít nejvíce čtenářů, nebo nejvíce spokojených čtenářů? Vidíte, že kdo by prahnul po penězích, tak bude trochu paradoxně spíše strádat. Žánr a název odfiltruje potenciálně nespokojené zákazníky. Anotace také.

Zde bych se rád zastavil, protože anotace je obchod s tajemstvím děje, které se vašemu zákazníkovi vyjeví až po přečtení. Není dobré zbytečně napínat, ale – jak jsem již naznačil výše – být k příběhu co nejobjektivnější, aby si knihu skutečně přečetl jen člověk, pro kterého je určena. Nenapište, jak to skončí, ale nezatajujte podstatné informace, jako třeba že hlavní hrdinka je nejkrásnější holka v tamním baru atp. Klidně přidejte i úryvek.

Cesta knihy

Nikdo nevynaloží pro hledání informací o knize velké úsilí, takže bych osobně postupoval směrem od nejjednoduššího sdělení až po samotný příběh knihy. Jakmile ve čtenáři vzbudíte opravdový zájem a do knihy se začte, je zbytečné pořád psát krátké odstavce a dialogy. Můžete je stupňovat a stejný postup použít i pro náročnost interpretace. Začněte těmi jednoduchými myšlenkami a filosofie odhalte až uprostřed. Myslete jako čtenář, kterému, jakmile se začte, složitost už vadit nemusí.

Stejně postupujte v celé kampani. Lidé milují obrázky a video navzdory tomu, že psaní je trochu jiný šálek kávy. Vizualizujte. A přesně. Obálka, polepy, reklama, suvenýry pro Startovač a tak dál. Čím spřízněnější je duše obrázku na obálce duši vašeho obsahu, tím lépe, protože co lidem nedává smysl, to opustí. Zkuste být kompaktní a koncentrovaní. Nemluvím pouze o souladu všeho kolem knihy. Soulad v příběhu je stejně důležitý, ne-li víc. Jestliže vaše dějové odbočky jsou jen emočním úletem člověka, co se potřebuje vypsat, a v ději významnou roli nehrají, tak proč by tam vůbec měly být?

Je to podobné, jako u filmu. Proč se díváte na film? Kdyby zachycoval úplně přesně realitu, nikoho by nezaujal. Že je vaše kniha výstřihem nepravděpodobné situace? No a? O tom psaní je. O vybírání (pozn. kdyby tomu tak nebylo, četli bychom v podstatě data). Že je kompaktnost příběhu trochu nepravděpodobná nikoho bolet nebude, dokud nenaučíte slony létat (to už také jde). Objektivita, jak už předvedl avantgardní nový román ve Francii, v beletrii nikoho moc nezajímá.

Sdílet příspěvek

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..