Vítězslav Nezval: Manon Lescaut

Manon Lescaut je přesně ten typ mladé, erotické a drobné dívky, co je roztomile nevinná a jejíž možné nedostatky, jako nevěrnost, převyšuje krása.

Základní informace

Vydáno 1940 (dobré si vybavit, když si nemůžete vzpomenout na kontext doby). Veršované drama. Tragikomedie. Předloha Abbé Antoine François Prévost: Manon Lescaut (1731) – tehdy skandální novela.

Téma

Nevěra půvabných stvoření. Manon i rytíř jsou mladí a objevují úplně nové pocity (nemají žádné zkušenosti). Milostný svět nechápou. Manon neví, že brát si darované věci od cizích mužů znamená příslib. Rytíř zase neví, že nevěra je důvodem k rozchodu nebo že Manon k němu cítí docela jiný druh lásky.

Postavy

  • Rytíř des Grieux – chrabrý, těžce naivní romantický hrdina
  • Manon Lescaut – šestnáctiletá lehkomyslná krásná dívka. Nedokáže být věrná, i když rytíře stále miluje. Má ráda přepych a bohatství – klidně kvůli němu předstírá jisté sympatie ke svým milencům.
  • Tiberge – kněz a des Grieuxův přítel. Chce, aby se rytíř vrátil zpět na duchovní cestu, a proto mu v očích diváka škodí.
  • Není nijak nadaný ani v ničem lepší než ostatní. Jediné, co mu zbývá, je duchovní cesta.
  • Duval – bohatý nápadník Manon Lescaut
  • Duval syn – jeho syn

Manon a des Grieux se nechovají logicky a po celou dobu je jejich chování stejné za každých okolností.

Děj

Studenti odjíždějí na prázdniny, ale Tiberge s des Grieuxem ne, protože se chtějí dát na duchovní cestu a být abbé – něco jako „jeptich“. Protože ale des Grieux pozná Manon Lescaut, kterou rodiče donutili, aby se stala jeptiškou, nedojde k tomu. Utíkají do Paříže, kde se Manon stýká s Duvalem, který jí okouzlil náhrdelníkem. Tiberge je proto nešťastný a snaží se rytíři pomoct. Řekne mu o nevěře a rytíř je zarmoucen. Chce věrnost duše i těla, proto vstupuje do semináře v klášteře, ale znovu podléhá jejímu kouzlu, když ho před sakristií svede, a vše jí odpouští. Potom chce Duval, aby mu Manon dělala společnici. Rytíř s Manon naplánují pomstu.

Manon Duvalovi namluví, že po smrti jejího otce se musí starat o mladšího bratra (převlečený des Grieux), čímž mu dává najevo, aby byl s penězi, které jí posílá, ještě štědřejší (vysává ho). Des Grieux bere nápad jako pomstu Duvalovy zrady a není proti.

Tiberge je ale proflákne, protože k nim přijde a des Grieuxe pozná. Duval, sedící na trefném místě pod parohy, je uražen a odchází. Des Grieux mu vrací vše, co daroval Manon, včetně peněz. Po výstupu ale Tiberge donutí rytíře k usmíření starého Duvala skrze jeho syna. Mezitím je Manon opět nevěrná s nějakým italským šlechticem.

Udobření neklapne, protože Manon místo do Opery přijede k Duvalovi (synovi) domů a Tiberge je téměř přistihne in flagranti (v sobě). Všechno totiž dobře naplánoval, aby získal svého přítele zpět ze spárů Manon („Nenávidím, co mi bere vás.“). Des Grieux pak obdrží dopis od Manon, že je s Duvalem, že mu je věrná (ale srdcem J) a že posílá Modestu, aby jí nahradila.

Des Grieux k nim vtrhne, ale Manon ho opět okouzlí a oklame (avšak bez zlého úmyslu). Chce si nechat peníze Duvalova syna a ještě zneužít jeho domu. Strážný Jacques a jeho banda má za úkol Duvala syna ráno zdržet (tzn. zmlátit), ale všechno uvidí Tiberge a zavolá policii.

Grieux dostane po dlouhém žadonění milost, ale Manon chtějí s poběhlicemi odvést do Missisippi. V žaláři ale onemocní a umírá mu v náručí. Do Ameriky nikdy nedopluje. To je zvláštní konec, který se dá vysvětlit jedině tím, že autor potřeboval příběh rychle utnout.

Časoprostor

Francie – Amiens a Arras; 18. stol. › rytíři (středověk).

Styl

Poetická krása Nezvalovy češtiny působí v protektorátu i přes smutný konec jako útěcha. Spisovný jazyk. Verše i próza. Rýmy často přecházejí přes více postav (tzn., že první postava A, B a druhá postava A, B). Anafora poměrně častá (př. „Vy, Manon? Vy ne. A přece vy. Vy. Ovšem. To se ví.“). Hyperboly též (pohled tvrdý jako skála apod.). Je vidět, že si s češtinou hraje.

Vypravěč žádný. Postavy se k posluchači neobrací. Er forma. Kompozice chronologická. Neznačené přímé řeči. Co se postavám honí hlavou, si buď prozpěvují, nebo to nevíme. Ironizující nebo groteskní promluvy. Narážky na rozmarnost mladých žen a bouřlivost mládí.

Rým většinou střídavý nebo sdružený. Hra založená na villonské baladě, tj. druh verše, který používá pouze tři rýmové koncovky, rýmy střídavé či obkročné, a to ve čtyřech strofách. (První až třetí sloka má 7-12 veršů. Čtvrtá sloka se skládá ze 4-5 veršů). Následuje dozpěv neboli poslání (nejčastěji čtyř- až pětiveršového). Refrénem balady je opakující se poslední verš jednotlivých strof a poslání.

Kontext autorovy tvorby, života a díla

Narodil se v rodině venkovského učitele v Biskoupkách na Moravě. Od roku 1903 bydlel v Šemíkovicích, kde chodil do školy. Studoval potom gymnázium v Třebíči.

Za první světové války byl odveden, ale po dvou měsících ho propustili. Jeden semestr studoval právnickou fakultu v Brně a pak přestoupil na filozofickou fakultu v Praze (studium nedokončil). Brno si však oblíbil.

Roku 1922 vstoupil spolu s Karlem Teigem do Devětsilu a měl velký podíl na založení poetismu. Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí (tzn. průkopnického). Roku 1924 vstoupil do KSČ (komunista). Nějakou dobu působil jako dramaturg Osvobozeneckého divadla. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně a Lidových novinách. Cestoval do SSSR, kde poznal surrealisty a dokonce založil Skupinu surrealistů v ČSR, kterou poté rozpustil.

Surrealismus je osvobození od logiky, snaha vypovědět o dějích v lidském podvědomí a zachytit sny i pocity. Termín surrealismus poprvé použil francouzský básník, dramatik a anarchista Guillaume Apollinaire. Byl to nejoptimističtější umělec.

Dílo

  • Sbírka Alkoholy – v této sbírce vyšlo Pásmo; vyjádření rytmu moderní doby; zásadní dílo pro další vývoj evropské poezie
  • Báseň Pásmo – zapisuje vše, co vidí; osvobozuje slova od interpunkce; píše volným veršem; používá asociace představ (chodí po Paříži); naráží na věci ve své době; téma nešťastná láska
  • Kaligramy – texty uzpůsobené do obrazců

Po druhé světové válce byl velmi aktivní v KSČ, avšak jeho tvorba nedosahuje valné kvality (budovatelská poezie). V roce 1948 se oženil s celoživotní partnerkou Františkou „Fáfinkou“ Řepkovou a žil s ní až do smrti.

  • Papoušek na motocyklu (proti logice, programová stať poetismu)
  • Abeceda (asociace představ tvarů jednotlivých písmen abecedy)
  • Básně noci (polytematičnost = víc témat, prvky reálné i snové)
  • Edison (napsal na Edisonovy 80. narozeniny, paralela jeho a Edisonova života + oslava pokroku)
  • Sbohem a šáteček (milostná lyrika, opomíjí interpunkci)
  • Matka naděje (= ohrožená země, obrací se na krajinu svého mládí)
  • Zpěv míru (pod vlivem osvobození, vyjadřuje touhu po míru)

Manon Lescaut je považována za jedno z nejlepších Nezvalových děl. Byla původně napsána pro Emila Františka Buriana a jeho divadlo D40 (poslední dvojčíslí podle letopočtu).

Literárně-kulturní kontext – poetismus

Poetismus – československý literárně básnický směr, vzniklý v Praze roku 1923 (mezi válkami). Nikdy se nerozšířil za hranice. Vítězslav Nezval je považován za jeho spoluzakladatele.

Poetismus = umění žít a užívat. Básník se má bavit, aby se bavil i čtenář. Vchází z dadaismu (vyjádření zmatku a strachu z války) a surrealismu (osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí = sny atp., jeho rozvoj umožnil Salvador Dalí) – hravost, důraz na fantazii, sen, ideovost. Potlačuje děj. Cílem je zobrazit radostný život.

Mezi básnické představitele poetismu patří kromě Vítězslava Nezvala také Konstantin Biebl, Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura a František Halas (odbojová činnost a antifašismus, spolupráce s KSČ a Rudým právem). Mezi prozaiky pak Vladislav Vančura a Karel Šulc.

Přívrženci poetismu se sdružovali ve skupině Devětsil (umělecký levicový svaz) v Praze (umělci všeho druhu). Po založení se členové věnovali proletářskému („nemajetnému“) umění a magickému realismu. Mezi první členy patří Josef Frič, Karel Teige (vůdčí osobnost české meziválečné avantgardy, zasáhl do všech uměleckých odvětví), Josef Havlíček (funkcionalistický architekt), Jaroslav Seifert nebo malíř Karel Vaněk.

Dalším kontextem je české drama v první polovině 20. století. Hry hrány česky. Tři divadelní scény. Voskovec a Werich. Divadlo na Vinohradech, Státní opera v Praze, Národní divadlo, Prozatímní divadlo v Praze, Osvobozené divadlo, Stavovské divadlo. O tomto kontextu se dobře mluví a většinu věcí znáte, ale je rozsáhlejší, takže jsem mu věnoval samostatnou stránku (odkaz až nakonec).

České drama v první polovině 20. století

Drama ztratilo významné postavení, které zaujalo v 19. stol. Byla poptávka po česky hraných hrách (dáno národním obrozením – vliv vlastenectví).

Divadelní scény

Divadelní scény můžeme rozdělit do tří základních skupin. Kamenná reprezentativní divadla, avantgardní divadla a kabarety.

1. Kamenná reprezentativní divadla

  • Stavovské divadlo – původem německé
  • Prozatímní divadlo v Praze – předchůdce Národního divadla (dnes v jedné budově)
  • Národní divadlo – nejvýznamnější. V roce 1868 byl v Prozatímním divadle položen základní kámen spolu s premiérou Smetanovy hry Dalibora (rytířské prostředí). V roce 1881 bylo poprvé otevřeno, ale nedlouho poté došlo k požáru, který zničil oponu, jeviště, hlediště a typickou kupoli. Za 47 dní se ale vybralo milión zlatých a divadlo bylo obnoveno (1883). Dnes pod jeho budovu spadá ještě Nová scéna, Stavovské divadlo a Státní opera (budovy).
  • Státní opera v Praze (1888) – předchůdce novoměstské divadlo
  • Divadlo na Vinohradech – luxus, v novorenesančním stylu (1907), vliv secese
  • Divadlo na Vinohradech

Secese – umělecký styl, navracející se k lidovým tradicím a romantismu řemeslné obratnosti středověkých mistrů. Stavěl se tak proti jednoduchosti zpracování průmyslových výrobků hnaných průmyslovou revolucí. Ovlivnil ranou modernu (bauhaus – krása, účel, jednoduchost – a funkcionalismus).

2. Avantgardní divadla

Společným znakem avantgardních divadel bylo domýšlení některých scén divákem. Ke hrám z těchto divadel je nutné znát pro pochopení smyslu i dobové kontexty.

  • Osvobozené divadlo – založil Jiří Frejka. Osvobozené divadlo byla sekce Devětsilu – svazu moderní kultury (socialisticky orientovaných umělců – v r. 1927.

První hrou byla West pocket revue (1927), kde hlavní hrdina sbírá fotografie rozzuřených lidí a jednomu z nich nemůže přijít na kobylku.

  • Divadlo D + dvojčíslí letopočtu (např. D30) bylo divadelní levicové družstvo.

3. Kabarety

Kabaret je sled různých výstupů (scéna, zpěv, tanec, vtip). Jde o neoficiální proud. Byl úspěšný už před první světovou válkou.

  • 1920 – uvedena hra Loupežník a RUR
  • Vlasta Burian – komik, hvězda českého divadla, filmu, rozhlasu
  • Voskonec a Werich – legendární dvojice z dějin českého divadla

Woskovec a Werich

Experimentální divadlo. 30. léta. Humor, gag (situační vtip) a improvizace. Také forbíny, což byly vtipy, hrané o přestávkách mezi představeními. Voskovec s Werichem postupně přešli k politické satiře (hry Osel a stín – soud o oslův stín, Caesar). V této době se hrála i Manon Lescaut, na níž jsem udělal Královský čtenářský deník.

Přidal se k nim ještě hudebník Jaroslav Ježek. Byli extrémně oblíbení a působili v Osvobozeném divadle.

Rozmach modernismu v próze

Tato kapitola časově taky patří k dramatu v první polovině 20. stol. a hodí se vám k maturitě i z Bílé nemoci.

Lidové noviny

Lidové noviny byly založeny v r. 1893 v Brně novinářem a politikem Adolfem Stránským. Už od počátku se věnovaly zahraniční politice a kultuře a jako první u nás uveřejňovaly politickou karikaturu. Do okruhu jejich přispěvatelů a redaktorů patřili např. Karel Čapek, Josef Čapek, Eduard Bass, Karel Poláček, Jan Drda, Václav Řezáč, ale i prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš.

  • Karel Poláček – židovská rodina, nic nedostudoval (a proto se stal novinářem), komunista mezi válkami
  • Ivan Olbracht: Nikola Šohaj Loupežník – milostný příběh na pozadí boje pohledného loupežníka se zákonem

Historický kontext

Manon Lescaut režíroval v divadle D40 Emil František Burian. V Čechách probíhá v tu dobu německá okupace a čeština je utlačována (protektorát 1939 – 46). Postavy v Manon Lescaut žijí ve svém vlastním světě = útěk od tvrdé reality.

Hodnocení – číst, nebo nečíst?

Pro ty, kteří ještě nečetli, nebudu říkat, jestli to máte číst, nebo ne. Spíš řeknu, pro koho to spíše je. Když budete Manon číst s tím, že jde o nezkušenou roztomilou holku, pak se vám bude líbit. Jestli ji ale budete číst s tím, že jde o nudný příběh z prehistorické doby, tak vás některé krkolomné rýmy znechutí a nebudete chtít číst dál navzdory tomu, že je dílo velmi krátké.

A vlastně – počet stránek nebo slov díla nepíšu úmyslně, protože rychlost četby závisí hlavně na tom, jestli se vám dílo zamlouvá, jestli vás oslovuje a jak je napsané. Třeba těch 650 stránek Padesáti odstínů šedi bylo max. na patnáct hodin.

Nechtějte maturovat z něčeho, co jste dočetli jen z vlastního donucení. Je to zbytečné a výsledky horší. Maturita např. z Máje se pak může stát peklem na zemi.

Sdílet příspěvek

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..